(Ne)splněné sny
Jdu pomalými a nenucenými kroky na místo, kde máme dnešní sraz. Znovu, jako obvykle, mám namířeno na most, kde nám náš sensei udal místo našeho setkání. Jdu s lehkými kroky, jako bych se vznášel.
Nebe je zatažené, černé a vypadá, jako by plakalo. Jako by se ze světa vytratil všechen život a měl následovat jen konec světa. Je jasné, že se tato černá a zamračená oblaka brzy srazí a na zem se začnou snášet první kapky deště. Mě to ale nevadí. Je mi jedno, že zmoknu, že budu promočený na kost, hlavně, když tě zase uvidím. Všechno je mi ukradené. Starosti z mé hlavy jsem odhodil někam do dáli, je mi tak lehce.
A za to všechno můžeš ty. Každé ráno, každý začínající den se těším, až tě zase uvidím. Tvoje krásné, pronikavé oči, které mě tak podivně propalují pohledem. Tvé jemné, černé vlasy, do kterých bych tak rád zabořil ruku. Tvá sametově krémová a bezchybná tvář, kterou bych tak rád laskal. Kvůli tobě Sasuke se těším nového dne, kdy budu mít šanci tě znovu spatřit. I když ty mě nenávidíš, i tak jsem rád, že ke mně alespoň něco cítíš… i když je to nenávist……moje srdce bije jenom pro tebe, moje blankytně modré oči se každý den ráno otevírají jenom proto, aby tě zase jednou mohly spatřit. Vždycky, i teď to není jiné. Těším se jako malý kluk na tvou přítomnost, která splaší moje srdce do nepříčetnosti. Moje myšlenky dožene na jinou planetu a moje mysl se soustředí jenom na tvou přítomnost.
Když ses vrátil od Orochimara, uvědomil jsem si, jak moc si mi chyběl. Nevěděl jsem, že někdy můžu tak moc milovat někoho, koho jsem dřív považoval za nejlepšího přítele. A taky jsem nevěděl, že je láska tak krásná. Že tolik hřeje u srdce, i když je neopětovaná. Když jsem si vysnil, že jednou budu Hokagem, všichni mi říkali, že je tento sen nesplnitelný. Já ale na ně nedbal. Šel jsem si zatím a myslím, že jsem na velice dobré cestě. Teď si můj sen ty. Můj sen, o kterém vím, že se mi nikdy nesplní. Teď už alespoň vím, co to znamená to slovo nesplnitelný. Ale ani to mi nevadí. Jsem rád, že dýcháš, že žiješ, že tě můžu každý den vidět a večer usínat s myšlenkami na tebe. Teď jdu po prázdné cestě na místo našeho setkání. Nikdo už na ulici není, všichni se chtějí vyhnout a schovat se před tím lijákem, co se za chvíli začne propadat na zem. S úsměvem na tváři si toho nevšímám. Je mi jedno, že zmoknu, hlavně, že budu zase moci být v tvé přítomnosti.
Konečně jsem přišel na místo, kam nás náš mistr svolal. Nikdo tam nebyl. Tedy na první pohled. Opřel jsem se o zábradlí mostu a sledoval tu spoušť, co se děla na de mnou. Oblaka do sebe začala narážet a z nebe začaly padat první dešťové kapky. Padaly mi na obličej, mě to ale nevadilo. Naopak. I když byli studené, jako tvoje srdce Sasuke, byli docela příjemné. Nechal jsem je padat ne svou šťastnou tvář a zavřel oči, aby mi do ní pár kapek nenapadlo. Poslouchal jsem klid, který se snášel kolem mě, občas se z nebe ozvalo zahřmění. Je to takový úlet. Všechno co vidím, všude kudy procházím, všechno mi tě připomíná. Noční obloha mi připomíná tvé krásné oči, které se u nikoho jen tak nevidí. Hebkost mého polštáře by se mohla vyrovnat doteku tvé ruky. To všechno mi tě připomíná. Jsem zamilovaný až po uši.
Povzdychnu si, potom ale uslyším podivný zvuk a hlas na druhé straně mostu. V hlavě si přemítám, komu by tento hlas mohl patřit. Potom si ale uvědomím, že tento připitoměle uječený jekot patří mé týmové partnerce, o které jsem si mylně myslel, že ji miluji. Chtěl bych, ale vím, že ji nemůžu považovat za konkurenci. Chce mi tě vzít, a já se na to můžu jen koukat. Pozorovat, jak se tě snaží sbalit a že já tohle nikdy udělat nemohu, je opravdu utrpení. Ale když vidím, že k ní nic necítíš, že jí pokaždé odháníš, dodává mi to naději. Naději, která je naprosto směšná.
Znovu uslyším ten hlásek, který byl ale něčím utlumen. Zvědavě znovu otevřu oči a podívám se na druhou stranu mostu, odkud se hlas ozývá. Jakmile spatřím, zdroj toho utlumeného hlasu, zastaví se mi srdce. Moje čelist spadne o několik metrů, div že ne na zem a mnou přejede smrtící vlna bolesti. Z nebe se ozve opravdu odstrašující hřmění a já si začínám myslet, že do mě udeřil blesk. Cítím, jak se moje srdce trhá na dvě půlky a doslova mi v hrudi puká. Na druhém konci mostu schovaný pod stromem stojíš ty. Jseš tam opřený a nejspíš se schováváš před deštěm, který zesílil na intenzitě. To by nebylo nic zvláštního. Ty tam ale stojíš a v obětí máš Sakuru….Svoje pevné paže máš stočené kolem jejího štíhlého pasu, skláníš se a políbíš ji. Znovu se ozve strašný zvuk hřmění, tentokrát je blíž u mě. Koukám na tebe, jak jí líbáš a do očí se my hrnou slzy.
Moje sny jsou pošlapány , moje existence se hroutí, doslova se mi zbořil svět. Nejraději bych utekl. Utekl daleko od tebe. Od toho, kdo mi zlomil srdce i když o tom ani neví. Proč, když milujeme nějakou osobu, ta vždycky miluje někoho jiného. Proč to tak je? Proč žijeme pro lásku, která tolik bolí. A bolí strašně. Moje srdce puká a já cítím lítost a žal. Lítost nad sebou a žal nad svými neopětovanými city, které při tomto pohledu, který mi vzal všechno, zanikly. Konečně se vaše rty od sebe oddělí a ty konečně zaznamenáš moji přítomnost. Podíváš se na mě těma svýma temnýma očima a já si znovu uvědomím, proč tě tolik miluji. V mých očích se zračí bolest, jsem si tím jist, ale nehodlám zde ze sebe udělat hlupáka a začít brečet. I když se mi chce, tak strašně se mi chce, neudělám to. Neudělám vám tu radost a udělám ze sebe ubožáka, kterým mě pokaždé nazýváš.
Chvíli na sebe hledíme a já se potom odvrátím. Zabořím si ruce do kapes svých černých kalhot, opřu se znovu o zábradlí mostu a nechám na sebe dopadat velké kapky deště, které se míchají s mými slzami. Nemůžu…už je nemůžu zadržovat. Díky bohu za ten déšť. Není tak poznat, že voda, která mi stéká po lících, není jen ta obyčejná dešťová voda, ale hořké slzy bolesti z neopětované lásky a zlomeného srdce. Kakashi sensei, prosím, nezdržte se dlouho………
Nemám už odvahu se na vás podívat znovu. Na vás, na tebe a Sakuru, jak se objímáte a líbáte. Nemám na to sílu. Místo té růžovlasé holky jsem si vždycky představoval sebe, ale teď vím, že můj sen je vážně nesplnitelný. Někde ve skrytu své duše jsem stále věřil…věřil, že nic není dost velkej cíl, abych se nepokusil ho dosáhnout, ale teď vím, že sny jsou jen pouhá cesta, která nám umožňuje doufat a žít v představě, že si ty sny jednou vyplníme. Usnadňuje nám život, nutí nás žít v tomto prohnilém světě, ve kterém jsem poznal tolik bolesti. Nechci se na vás dívat. Trhá mi to už tak potrhané srdce.
Naštěstí moje utrpení má také konec. Ve chvíli kdy se za mnou objevil Kakashi sensei, se mi ulevilo. Sasuke se i se Sakurou konečně připlížili, bohužel v ruku v ruce spolu ke mně a k našemu zamaskovanému senseiovi. Ten si nejspíš nevšiml, jakou náklonnost k sobě ti dva mají a i v tom dešti má v ruce svou knížku a ani jednou od ní neodlepil oko. Moje oblečení je promočené na kost a lepí se mi na mé tělo. Je to nepříjemné a já jen doufám, že dnešní trénink Kakashi vynechá a pustí nás domů. Po očku tě sleduji a tvůj zamyšlený pohled, kterým mě celou dobu propaluješ. Nevím, proč se na mě díváš, ale já ti nevěnuji ani jediný pohled.
Zadívám se na Sakuru, která tě sleduje, v očích má jiskřičky štěstí a nemůže z tebe spustit své zelené oči. Jakoby stále nemohla uvěřit, že její láska bude konečně opětovaná. Přeju jí to, ale zároveň mi to je líto. Chtěl bych tolik být na jejím místě, ale to se nikdy nestane. Naštěstí je náš sensei jako vždy rozumný a nejspíš si všimne tíživé atmosféry, která mezi námi panuje. Nejen taky proto ukončí náš dnešní trénink, který ani nezačal. Jen něco zamručím, otočím se na podpatku a s rukama v kapsách se vydám raději rychlým krokem domů. Je mi na nic. Moje bolest se čím dál víc zvyšuje a já bych chtěl nejraději svůj žal otupět v alkoholu. Za sebou ještě cítím pár podezřívavých pohledů, ale nakonec si jich nevšímám. Už abych byl doma. Prší stále víc a víc, na nebi se objevují i první viditelné blesky a následně na to se ozývají prudké hromy. Už nedokážu dál potlačovat svoje slzy a pouštím je na povrch. Stejně i tak svoje emoce. Kvůli čemu teď budu žít? Můj život nemá žádnou cenu. I když jsem se chtěl stát Hokagem, pořade se mi vrací ten pohled na líbající se pár tvořený Sasukem a Sakurou. Toho pohledu se už asi nikdy nezbavím. Bude mě pronásledovat až do konce mého krátkého života. Pochybuj, že se jako ninja dožiju třiceti let. To je takřka nemocné, ale tím líp pro mě. Aspoň se nebudu muset utápět v bolesti tak dlouho.
Konečně jsem přišel za doprovodu bouřky a vydatného deště k sobě domů. Otevřel jsem dveře a celý skleslý a promočený na kost jsem vešel dovnitř. Do tepla a samoty svého opuštěného bytu. Posadil jsem se ztrápeně za stůl na jednu židli, hlavu zabořil do dlaní a nechal jsem své emoce volně proudit. Tichem mého bytu se ozýval usedavá pláč a zvuk dopadajících, dešťových kapek na střechu mého domu. Proč? Proč láska tolik bolí? Proč je život tak krutý? Pomalu ze sebe sundávám své promáčené oblečení. Vlasy mám celé zplihlé a tak se vydám ihned do koupelny. Jsem tak mokrý, že je mi zima a já bych teď nejraději uvítal horkou sprchu. Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Slzy mi přestaly téct, protože mi už v očích žádné nezbyli. Všechny jsem je vybrečel. Nechal jsem na sebe proudit horkou vodu. Bylo to tak příjemné, že jsem zapomněl na svůj problém, i na svou bolest. Nechal jsem se unášet klidem a blaha, které mě ze všech stran rozestoupilo.
Vylezl jsem ze sprchy až po půl hodině a až teď jsem si uvědomil velké tmy, která se snášela celým bytem. Venku to nebylo o nic lepší, i když bylo teprve odpoledne a do večera bylo hodně daleko, slunce bylo zalezlé za hustými a černými mraky a moc to nevypadalo, jako že se chystá vyjít ven. Rozsvítil jsem všude světlo, nasadil si kalhoty od pyžama v domnění, že si půjdu lehnout a svoje potrhané srdce a bolest v něm, zaspím. Vzal jsem si ručník a začal jím sušit svoje neposedné vlasy. Když v tom někdo zaklepal. Neměl jsem chuť na nějaké návštěvy, ale když klepání neustalo ani po dvou minutách, podíval jsem se do zrcadla, abych se ujistil, že všechny známky po pláči jsou pryč a vydal jsem se ke dveřím zpražit toho nevítaného návštěvníka.
Když jsem dveře otevřel moje plány na seřvání nevítaného vetřelce byly nadobro zmařeny, jelikož se mi při pohledu na něj zastavilo srdce. Ve dveřích stál Sasuke. Byl promočený, z jeho černých vlasů mu spadaly velké kapky dešťové vody a když mě sjel pohledem a všiml si, že na sobě nemám nic jiného, než kalhoty trochu se zarděl. Nasadil jsem opravdu nucený úsměv .
,,Sasuke, co tu děláš?´´ptal jsem se ho a pustil ho dál, do útrob svého ne moc velkého bytu. On, když viděl můj úsměv a veselé chování se trochu zarazil, potom jen ale pokrčil rameny a vydal se do předsíně.
Zastavíš se a pohlédneš na mě. Já na tebe ale nemůžu. Pořád tě vidím v obětí té proklaté Sakury a nemůžu se ti dívat do očí. Raději okolo tebe projdu a pobídnu tě, ať jdeš za mnou do obýváku. Ručník okamžitě pokládám na sedací soupravu, kam se následně usadím a ty naproti mně. Díváš se na mě, jako bys chtěl něco říct.
,,Naruto, já…,´´začneš, ale já vím, kam míříš. Chceš nejspíš vykládat o tom, jak jste se Sakurou zamilovaní, jak jste se dali dohromady a určitě mě chceš přemlouvat, ať to nikomu neříkám. Ale já to nechci slyšet, proto tě taky přeruším.
,,Nemusíš nic vysvětlovat, jestli jste spolu šťastní tak klidně, mě to nevadí,´´jak rychle mě vysychá hrdlo po těchto nepravdivých lžích, které ti vmetám přímo do těch tvých krásných očí. Nejraději bych si tě vzal do náruče a ukradl si pro sebe tvé nádherné rty. Jak asi chutnají. Sakura už to ví, mohl bych se jí na to zeptat. Pomyslím si a hned na to se zvednu.
Jdu do kuchyně v zámiňce udělat čaj. Ani nenechám Sasukeho doříct větu, nemůžu. Nemůžu ho tu mít tak blízko sebe. Dojdu do kuchyně a z pravého oka mi ukápne první slza. Ne teď ne. Teď nesmím brečet. Vezmu do svých rukou, ve kterých mám třas, dva hrnky. Pod mou nešikovností se ale jeden z nich svalí na zem a pod tíhou nárazu se rozbije na několik kousků. Takhle si myslím, že vypadá moje zlomené srdce. Na tisíc kousků, které nepřilepí ani žádná jiná láska. Rychle se pro střepy zvednu a okamžitě setřu slzu, která se svalý i z mého druhého oka.
,,Naruto? Děje se něco?´´zeptáš se mě a najednou stojíš u mě. Raději sklopím hlavu a soustředím se na střepy. Bohužel moje soustředění je úplně někde jinde a já se při nepozornosti pořežu o ten největší ze střepů. Ruka mi začne krvácet, ale já na to nedbám. Všimne si toho až Sasuke a okamžitě ke mně přiskočí.
,,Naruto, co je to s tebou,´´skloní se na de mnou a vezme do své dlaně tu mou pořezanou. Já se mu stále nemohu podívat do očí. Nejen proto, že bych ten jeho nápor pronikavých očí nezvládl, ale navíc nemůžu pozastavit slzy, které se mi derou na svět. Nechci , aby je viděl. Nikdo je nesmí vidět.
,,Naruto, podívej se na mě,´´nakáže mi najednou, a já ztuhnu. Přeci si toho nemohl všimnout a tak rezignovaně zakroutím hlavou.
,,Naruto!´´řekne s teď už zvýší hlas. Na to se prostě nedá neuposlechnout a tak teda zvednu hlavu a se slzami v očích se mu podívám přímo do tváře. Slzy, velké jako perly mi stékají po tváři a následně dopadnou na zem. Dívám se na něj vzdorovitě. Jako bych vůbec nevnímal, jen ty slzy nejdou zastavit.
,,Naruto,´´zašeptá Sasuke a vyděšeně na mě kouká. Nejspíš mu asi ještě nedošlo, že jsem do něj zamilovaný. Ještě že tak. Svůj pláč mohu svést na poranění…
,,To nic není,´´setřu si slané kapky slz, hrubě mu vytrhnu ruku z té jeho a chystám se zvednou. Jeho ruka mě ale znovu zastaví. Podívám se na něj, co má v plánu. Stojíme naproti sobě a díváme se jeden druhému do očí. Nechápu, proč přišel, mohl si ušetřit cestu a teď být někde s tou hlupačkou Sakurou. S jeho láskou…..
,,Naruto, proč pláčeš?´´zeptá se mě a já vytřeštím oči. Nevím co na to říct. Mám mu říct pravdu. Musím ale uznat, že mě mrzí, že mu stále nedošlo, že se trápím kvůli němu.
,,To tě nemusí zajímat,´´snažím se mu hrubě vytrhnout ze sevření, ale on mou ruku stále nepouští.
,,Naruto,´´zašeptá a víc se ke mně přiblíží. Jeho ruka povolí stisk, ale tentokrát jsem to já, kdo se nemá k žádnému pohybu. Jen na něj vyděšeně koukám a snažím se přijít na důvod jeho chování.
,,Je to kvůli mně?´´ptá se a odhodlaně se mi podívá do očí. Koukám na něj a stále se nemohu na slovo. Moje mlčení ale podtrhává pravdu. Sasuke se trefil a teď mě bude nenávidět ještě víc než před tím. Jenom sklopím hlavu. Co mu na to mám říct? Že to není pravda? Byla by to hloupá lež, které by stejně nikdo neuvěřil. A Sasuke-ten už vůbec ne.
,,Naruto,´´přiblíží se ke mně ještě víc a svoji rukou pod mou bradou mě donutí zvednout hlavu. Nechápavě na něj koukám. Co chce? Jednu mi vrazit? Klidně. Posluš si Sasuke…. Jenže on udělal naprostý opak. Místo pěstí, kterou jsem čekal nejvíc se ke mně přiblížil ještě víc a jemně mě políbil. Najednou se mi zastavilo srdce. Jako by jsem se propadl někam pryč z toho světa nesplnitelných snů, do světa zázraku. Sasuke mě políbil, sám od sebe, ne jako když jsme byli malý a nějakej kluk do mě tenkrát strčil.
,,Sasuke, ale jak, proč, jak to,…´´ptám se, když se konečně od mých rtů odpoutal. Ptám se a ani nevím na co dřív. Nic nechápu. Nerozumím a ani nevím, jestli to chci vědět. Třeba si ze mě dělá Sasuke srandu.
,Naruto, já-já tě miluju,´´řekl a v jeho očích se zablesklo. Ve mně by se krve nedořezal a zmohl jsem se jenom na vytřeštění svých uslzených očí. Cože? Slyšel jsem dobře? On- on mi řekl, že mě miluje? Dělá si ze mě srandu?
,,Co? Děláš si srandu? Ale vždyť, ty a Sakura,´´zastaví mě ukazováčkem své ruky na mých ústech.
,,Chtěl jsem jen vědět, jestli mé city k tobě nejsou zbytečné,´´ Řekl mi a znovu se připojil k mým rtům. Ani mě nenechal odpovědět. Já bych se stejně na nic nezmohl. Musím se ujistit, že vážně nesním. Že se mi to jen nezdá. Že je to vážně pravda……. Obtočím ruce kolem jeho krku a nechám se unášet tím něžným polibkem, u kterého mi Sasuke potvrzuje své city. Na chvíli se po tom, ode mě oddálí a zadívá se mi hluboko do očí. Jako by chtěl, abych něco řekl, jenže já nevím, co bych měl říct. Sasuke mě tak překvapil, že jsem si to ani ještě neuvědomil. Vzal mi všechna slova a já si stále neuvědomuji, jaké mě potkalo štěstí. Trochu mi vadí, že k tomu využil Sakuru a já si málem vybrečel oči, ale Sakura si to zasloužila……..
,,Já….,´´moje hrdlo vyschlo a já nemůžu. Nemůžu prostě mluvit. Nejraději bych se štěstím rozplakal. A tak si ho přitáhnu k sobě a řeknu mu o svých citech jinak. Něžně ho začnu líbat. Ty jeho rty jsou tak jemné a sladké. Obávám se, že od nich mě už nikdo nedostane. Sasuke odhodí všechny zábrany a začne se mi jemně dobývat do úst svým jazykem. Nechám ho. Proč by taky ne. Tak dlouho jsem po tomhle toužil…..Zapojím svůj jazyk do této hry taky a za chvíli plením každičkou skulinku jeho úst. Dopodrobna, nechci nic vynechat. Sasuke mi vzdychá do úst, a já bych přísahal, že neexistuje hezčí zvuk, než tohle. Pomalu přesune svoje ruce na moje boky a postupuje nahoru po mém nahém trupu. Přejíždí každý sval na mé hrudi a každý z nás se snaží převzít iniciativu v líbání. Zabořím svou ruku do Sasukeho stále mokrých vlasů a druhou rukou ho tlačím víc na sebe. I když už to víc nejde, snažím se pořád. Chci ho mít u sebe. Chci ho na sobě cítit a nikdy ho už nepustit.
Sasuke si mě nadzvedne a posadí mě na kuchyňskou linku, před kterou stojíme. Okamžitě si ho k sobě majetnicky přitáhnu nohama a obtočím je kolem jeho pasu. Znovu se zmocním jeho jemných rtů, které chutnají líp, než jakýkoliv sebelepší ramen. Sasuke se jen usměje a obejme mě kolem pasu. Pomalu mu začínám sundávat jeho bílé kimono, které zahaluje jeho nádherné tělo. Po jeho ramenou mu pomalu sklouzne až na zem a já si ho znovu přitáhnu pro polibek, který trvá věčně. Jeden druhého se prostě nemůžeme nabažit. Začíná se mě zmocňovat touha. Touha po něm, po jeho těle, dotecích,…… I když mě to stojí hodně úsílí, od jeho rtů se na chvíli přesunu na krk. Jakmile se dostanu k jeho uchu, které jemně olíznu Sasuke se prohne vzrušením a hlasitě zavzdychá. Tohle jsem chtěl slyšet. Jeho vzdechy jsou jako rajská hudba a chtěl bych je slyšet znova. Pomalu se přesouvám na jeho šíji, kde se na chvíli zastavím.
Zaplňuji ji jemnými polibky, někdy do ní jemně kousnu, potom jí zase olíznu. Sasuke začíná zrychleně dýchat a já se musím smát. Znovu si přivlastním jeho rty a ukradnu si jeden vášnivý polibek plný chtíče. Chci ho…strašně moc……Svoje ruce přesunu na jeho tělo. Přesunu je na jeho boky a přirazím si ho ve vášnivém polibku tvrdě k sobě. Nevím, jestli to vůbec ještě jde, protože jsem u sebe tak blízko, že už to snad ani víc nejde. Líbám ho, horoucně jako o život. Prostě už nemůžu…. Sasuke si to nejspíš uvědomí a nadzvedne si mě. Já se ho pevně držím svýma nohama, které mám stále obtočené kolem jeho pasu a tak není možné, abych spadl. Pořád ho líbám a ani nevnímám kam mě to Sasuke odnáší. Je mi to jedno. Klidně bych se nechal odnést k Orochimarovi, jen když můžu jeho svalnaté tělo cítit na tom svém. Připadám si jako v agónii. Můj mozek mi vypověděl službu a moje mysl se nesoustředí na nic jiného, než na jednu věc. Na Sasukeho. Na mou lásku, která si mě odnesla do obýváku a položila na velký gauč.
Když dopadnu i s ním na pohovku, udiveně se na něj podívám. Zarazí mě, že se zastavil tady a né v ložnici.
,,Tady?´´ptám se ho a on se na to jen pousměje. Skloní se k mému uchu, které jemně skousne.
,,Jo, ložnice je totiž moc daleko,´´zašeptá mi roztouženě do něj, jemně ho olízne a obkročmo si na mě sedne. V jeho očích zahlédnu jiskřičky touhy, které oba dva propadáme. Sasuke se ke mně znovu skloní a svým ukazováčkem pravé ruky mi začne přejíždět od krku, po hruď, břicho až k podbřišku. Mně se zatmí před očima. Tenhle Sasukeho jediný dotek se mnou dělá neuvěřitelné věci. Nevnímám nic jiného, než tyto nepopsatelné okamžiky. Sasuke po tom znovu zaplní má ústa těmi svými. Svým hebkým jazykem zkoumá každičké zákoutí, zkoumá vnitřek mých úst a občas podráždí svým jazykem ten můj.
Moje vzrušení je čím dál větší a větší. Přeju si, aby toto krásné mučení skončilo. Chci dosáhnout vrcholu, ale zároveň si přeji, aby to nikdy neskončilo. Znovu se odpoutá od mých úst a přesune se na krk, kde se na chvíli zdrží, aby tam svým jazykem zanechal mokrou stoupu. Potom se vydá na dlouhou pouť po mém těle. Zkoumá ústy každičký centimetr mé šíje a jeho ruce mu v tom ochotně pomáhají. Postupuje pomaloučku dolů. Zastaví se na bradavkách, které jemně saje, a masíruje. Už nemůžu dál. Svoje ruce zatnu do opěrky pohovky, u které mám hlavu a prudce do nich zatnu své nehty. Začnu pod velkým přívalem rozkoše vzdychat a Sasuke se znovu pousměje. Pokračuje dál ve své cestě. Moje břicho, na které byste nenašli, ani gram přebytečného tuku se stal středem jeho zájmu. Jeho ruka se přesouvá dál k podbřišku, kde se zastaví u lemu kalhot. Pomalu pod něj vnikne svým ukazováčkem, ale dál už se neodváží, což mě mrzí.
,,Sasuke,´´vzdychnu a dám mu jasně najevo, že jestli mě bude dál mučit, nevydržím to. Sasuke se znovu usměje a zase se mi přisaje na rty. Ná polibek je čím dál víc hrubější a vášnivější. Chci Sasukeho tayk mučit. Chci, aby zažíval to samé co já. Nechci, aby si se mnou hrál. Chci si hrát já s ním. A tak trochu pokrčím svou pravou nohu a svým stehnem ho začnu dráždit v rozkroku. Někdy trochu přitlačím a vidím, že Sasuke už má taky dost. A tak semenečně odhodlá a znovu se přesune a moje kahoty, které následně sundá. Ani nevím, jak rychle to dokázal. Ale abych pravdu řekl, je mi to jedno. Teď byla řada na mě. Rychle jsem ho povalil pod sebe a teď jsem to byl já, kdo se na ně posadil. Líbal jsem a kousal jeho bradavky. Jazykem přejížděl od jeho hladké, vypracované hrudi, až po jeho vypracované břicho. Sasuke slastně zasténal. Moje ruce bloudily po tom polonahém těle a chtěly ještě víc……… mnohem víc…
,,Miluju tě, Naruto,´´ zašeptal mi Sasuke mezi dlouhým a vášnivým polibkem do rtů. Moje ruka mi zabloudila k poklopci jeho kalhot.Sasuke zatajil dech. Já ho ale chtěl pořádně mučit, tak jako to on dělal mě a tak jsem jen přejel okolo a dál si ho nevšímal. Nevšímal jsem si ani Sasukeho smutného výdechu. Nakonec jsem však přece jen svolil, tomu jeho pohledu jsem prostě neodolal a jeho kalhoty i se vším ostatním skončily daleko v rohu místnosti.
Vykousal jsem si cestičku až k jeho rtům. Sasuke mi zabořil ruce do vlasů. Přestal jsem se věnovat jeho rtům a plně se začal soustředit na jeho vzrušený klín. Lehce jsem dotkl jeho vzrušeného mužství jazykem. Sasuke se prohnul v pase. Měl pocit, že vybouchne, pokud toho okamžitě nenechám. Nechtěl jsem být za mučedníka a tak jsem mu v jeho problému vyhověl a jeho vzrušený penis vzal do úst. Přísahal bych, že je Sasuke v sedmém nebi. Před očima mu určitě naskákali hvězdičky. Vychutnával jsem si jeho slastné vzdechy. Ještě nějakou chvilku jsem pokračoval v laskání, olizování a jemného skousávané jeho penisu, ale pak jsem přestal. Sasuke se na mě zamračeně podíval a nesouhlasně zamručel. Dával tak najevo, že to co jsem udělal se mu ani trochu nelíbí a ve své nedokončené práci bych měl pokračovat. Musel jsem se usmát. Na to se Sasuke znovu zamračil a strhl mě pod sebe. Teď zase znovu seděl on na mě a okamžitě mě zbavil posledního svršku, co zahalovalo poslední zakryté místo. Jak mě toho zbavil jeho očích se zalesklo. Viděl jsem jak se při pohledu na můj vzrušený úd pousmál a potom s mi přisál na rty. Přitom jsem najednou ucítil velice ostrou bolest, pod ní se mi do oči vyhrkly slzy, Ihned mi taky došlo, co Sasuke udělal. Vnikl do mě a ani mi to neřekl.
,,Pšštšš,´´utišoval mě při něžném polibku. Nechal jsem to být. Ostrá bolest začala pomalu utichat a místo ní se dostavilo neuvěřitelné vzrušení. Sasuke stále čekal a já nevěděl na co, a tak jsem se proti němu začal pohybovat. Černovlásek se usmál a začal zrychlovat tempo a dravě se mi vrh na rty,do kterých následně vplul stejně tak dravým jazykem. Dychtivě, jako o život Do toho vášnivého tance jsem se též hravě zapojil.
Měl jsem pocit, že vybouchnu. Obtočil jsem ruce okolo Sasukeho krku a pohyboval jsem se proti němu. Hrubě a co nejrychleji, jen abych to měl za sebou. Sasuke vzdychal a já se k němu okamžitě přidal. Naposledy jsem ho políbil a následně jsme oba dva naráz vyvrcholili. Cítil jsem, jak ze mě všechno opadá. Moje smysly byly stále mimo, a já jsem se snažil vydýchat. Sasuke na mě unaveně padl a já jsem si ho schoulil do náruče. Bylo mi najendu tak lehce. Cítil jsem se šťastný a tohle bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. Moje nesplnitelné sny se vyplnily……
,,Sasuke?´´zeptal jsem se ho a on ke mně unaveně zvedl hlavu.
,,Jseš si opravdu jistý, že tě miluju?´´zeptal jsem se ho vážně a on najednou zpozorněl.
,,Cože?´´ptal se mě vylekaně a já se začal smát.
,,Ty hlupáčku, jasně že tě miluju,´´pošeptal jsem mu a věnoval mu něžný polibek. Potom jsme oba dva nejspíš unesli protože jsme se vzbudily až ráno. Kdo by to řekl, že je sex tak vyčerpávající. Pousměji se.
Se Sasukem se hned ráno domluvíme, jak budou naše mise a tréninky probíhat. Prý to nikomu říct nemůžeme. To mi řekl Sasuke… Docela mě to zamrzelo, mě je ostatně jedno, co si o nás lidi myslí, a o Sasukem pokud vím, mají všichni vesničané to nejhorší mínění od doby, co se vrátil od Orochimara, ale když to tak chce, žít pořád ve lži, stýkat se jen po tají a dávat si pozor, tak klidně….
Oblíkly jsme se, dali si poslední pusu a vydali se na místo našeho srazu.
,,Sasukéééé,´´už z dálky jsme slyšeli jekot naší milé týmové partnerky Sakury, která celá natěšená mávala mému Sasukemu a v očích jí svítili jiskřičky. Kdyby jen věděla o nás dvou… uchechtnu se. Mě si samozřejmě Sakura ani nevšimne a v okamžiku, kdy přijdeme k našemu místu setkání, kde už ona samozřejmě čeká, vrhne se Sasukemu okolo krku. Ve mně začíná vřít vztek. Nejraději bych ji odstrčil a propíchl kunaiem. Na mého Sasukeho mi nikdo sahat nebude…pomyslím si, ale bohužel s tím nic víc dělat nemůžu. Jen přihlížet, jak se jí Sasuke bezmocně snaží dostat od sebe. Koukám na ně smutně a Sasuke se na mě podívá. Raději se odvrátím a opřu se o zábradlí mostu, stejně jako včera.
,,Sakuro, přestaň,´´poručí jí, jenže ona je jak pijavice. Chytne a nepustí.
,,Sakuro,´´to už jí od sebe odstrčil, ale Sakura se usmívala dál.
,,Sakuro okamžitě toho nech. Nic mezi námi není, rozumíš? Nikdy nebylo a nikdy taky nebude,´´řekne jí přímo do očí a mě tyhle slova zahřejí u srdce.
,,Ale Sasuke, no tak, nemusíš to před Narutem hrát. On to nikomu neřekne,´´vyjekne nadšeně a znova se chystá popadnout mého černovláska okolo krku. No tohle, jak se opovažuje, tuhle větu bych měl říkat já. I když by se ve mně krve nedořezal, snažím se uklidit a zanechat si chladnou hlavu.
,,Sakuro ty to asi stále nechápeš vid?´´ptá se jí Sasuke a ona se na chvíli zastaví. Kouká na něj a čeká , co jí řekne. Jenže Sasuke nic neřekl. Místo toho, udělal něco z čeho bude mít Sakura asi trauma do konce svého života. Sasuke totiž přišel ke mně, chytl mě kolem pasu a prudce mě začal líbat. Já nic nevnímal, ani to, že s sebou Sakura praštila o zem a na několik minut, které jsme já a Sasuke strávili v obětí, omdlela………
……………….........…….........…KONEC…......………………...........
Komentáře
Přehled komentářů
Ježišmarjá, ten konec byl luxusní. Myslela jsem že spadnu ze židle...
tleskám
(kejt, 23. 9. 2009 19:24)tak nejlepší je ten konec uplně vidim Sakury víraz hahaha :D jinak famozní
Pěkné,,
(VaniLee, 16. 7. 2009 19:19)
... Moc se mi to líbilo, i přez to, že Naruta celkově moc nemusím.. Máš zajímavý styl psaní.. Žádné jednoduché kopírování slov a frází, které jsou u mnoha povídek stejné.. To mě moc potěšilo..
Hezké..
woooooooooooooooooooow
(suzu-chan, 29. 6. 2009 14:02)
Riuu to bylo skvělé !
Musíš psát Sasunaru častěji ... Moc se ti to povedlo .
A jestli si chceš opravdu pochutnat na popisování citů , poradím ti ... Nejlepší na to je nějaká smutná povídka .
A jinak : Já nejsem žádný expert na popisování citů .
O....O
(Broskynka, 28. 6. 2009 20:56)krásna poviedka ! --- ♥ posilem ti takéto krásne srdiečko za ňu ♥ xD
Páááániiiiiii!!!!!!!!!!!
(ajajaj, 26. 6. 2009 18:24)
Tak to bylo Sugooooiii! Nádhera, musíš na SasuNaru psát častěji, páč to bylo opravdu úžasný!!!
(Teď mě omluvte, jdu k sousedům pod náma, najít svou spodní čelist, která mi nějakým záhadným způsobem spadla... xDDD)
O_O
(Gaara z púšte, 26. 6. 2009 17:43)ááááááá...do prdele :-D,teda Riuu,no tak zas také krátke to nebolo,a to bolo fakt super,hádam ešte lepšia ako tá predtým...ale ten koniec bol bombový :-D,normálne tú Sakuru ľutujem,tá sa z toho už nespamätá...:-D,Naruto-do môjho Sasukeho se nikdo srát nebude!!! :-D
O_O
(terkic, 26. 6. 2009 16:43)to bylo tááák kawaii a sugooi:) moc moc se ti to povedlo, tohle byla jedna z nejlepších povídek, co sem na sasu/naru četla, a že jich nebylo málo:) i ten konec byl bestovní:) jen tak dál:)
Ježuškote!
(Ebika, 26. 6. 2009 16:35)
No to je vážně úžesné, tak tohle se ti vážně strašně moc povedlo!!!Musela jsem si to přečít třikrát a přečetla bych si to snad ještě stokrát kdyby mě teň někdo nevyhazoval od počíku!!!
Fakt, že jo!!! ;)
To byla vážně nádhera, krása no prostě dokonalost sama:-)
No nic jiného mě už nenapadá.Jsem ospalá jak krtek, ale ta povídka....No prostě nemám slov :-)
Luxusní konec
(Panthera1, 18. 7. 2013 9:20)