Chidori

Ranní slunce se vyšvihlo nad horizont, což pro mnohé znamená hbitě vstát a jít trénovat. Dnes byl velký den pro jednoho černovlasého chlapce. Jeho mistr ho měl naučit velkému a silnému jutsu, po kterém touží snad každý ninja v jeho letech.

Natěšeně si sbalil kunaie, shurikeny a všechnu potřebnou výbavu do brašny a rozutíkal se na místo, kde se měl střetnout se svým vzorem. Mistrem. Jeho bohem. Kakashim. Při této opětovné myšlence se lehce začervenal. Zatřepal hlavou, aby se tyto myšlenky nevracely a posadil se, na rosou zvlhlý trávník a zády se opřel o strom. Zanedlouho se ukázal.

„Dobré ráno Sasuke, doufám že jsi připravený…bude to opravdu velmi těžký trénink“ lehce se pousmál a sklonil se k Sasukemu, tak jako to dělal vždy a poplácal ho po rameni. Pak šel doprostřed velké louky a podíval se nad sebe.

„Měli bysme začít blíží se sem mohutná bouře“ kouknul na zarudlého Sasukeho, který rovněž přišel doprostřed louky. Koukaly si do očí. Zvláštní pocity si hrály se Sasukem jako s loutkou. Nemohl zabránit tomu, že pohled na jeho mistra ho příváděl do jistých…rozpaků? Zatřepal hlavou a plácl se po čele „Vzpamatuj se ty idiote“ pomyslel si, když v tom na něj Kakashi promluvil znovu.

„ Sasuke ty semnou dneska nebudeš mluvit? No tak dělej soustřeď čakru do své dlaně. A dokud nebudeš mít pocit, jako by ti měla prasknout, tak odsud nepůjdeš.“ Nadhodil s úsměvem a sledoval Sasukeho, jak se snaží. Už už skoro by toho docílil, ale přerušil to píchlavý a nepříjemný déšť. Ne! Bouřka, která naháněla husí kůži i těm největším ninjům.

„ Sakra musíme zmizet, tohle vypadá na dlouho“ zakřičel na Sasukeho přes přehlušující, rachotivý déšť Kakashi.

„ Takže zítra ve stejnou dobu Kakashi-sensei?!“ rovněž zakřičel Sasuke nazpět, ale to už nebyl uprostřed louky, ale v cizím domě.

„ Co je?!“ vyhekne Sasuke, když se kolem sebe rozhlíží .

„ Jsme u mě doma. Je to blíž. Vadí ti to snad nějak?“ zeptá se Kakashi s nadzvednutým obočím Sasukeho, který jen zakroutí hlavou a dál už jen mlčí.

„ Posaď se do křesla udělám nám čaj“ řekne Kakashi, ale to už mizí v kuchyni. Sasuke sedí v křesle a mlčy pokoukává po Kakashiho bytě. Skromné, jednoduché a hlavně minimalistické. Moc se mu tam líbilo. Útulné. Hřbetem ruky začal hladit béžovou pohovku. Bříšky prstů zkoumal strukturu gauče a přitom si představoval, jak sladce na něm Kakashi musí po večerech usínat. Nebo jen sedět, ale sladce si číst. * aa už zase na tom myslím..já se z toho zcvoknu..co to semnou je..sakra! já vím co, ale to nejde!! je to Sensei…..ja..ja nevím co mám dělat!* začal třepat hlavou až se mu zamotala a byl nervózní.

„ Ták tady to je. Pozor je horký.“ Přicupital Kakashi z kuchyně se šálkem čaje v ruce, jako baletka. Sasuke sebou škubnul a ztěžka polknul. Kakashi si toho všimnul.

„ Jsi v pořádku?“ v duchu se pousmál. Teď přišla jeho šance. Jeho mladé teplé tělo. Chtěl by ho učit i víc než jen jutsu. Chtěl by ho ochutnat. Cítit, hladit a laskat v jeho neodolatelných ebenových vlasech.

Přešel gauč a pohyboval se za Sasukeho zády. Pak se nahnul a zlehounka mu pošeptal do ucha „ nebo se snad bojíš bouřky?“. Sasuke, jakoby posbíral všechnu odvahu se začal pomalu otáčet, až se svému mistrovi koukal do očí.

„ Bojím se toho, že to co právě děláme nevěstí nic dobrého“ nahnul se víc, aby se jen matně po milimetrech dotýkal Kakashiho rtů. Oba dva si to užívaly dokud jeden z nich nevybuchl a kupodivu to byl Sasuke. Obmotal ruce Kakashimu kolem pasu a začínal ho odzbrojovat. Kakashi se také neudržel a povalil Sauskeho na gauč. Hladil mu bradavky a každou si obkroužkoval jazykem. Zkoumal každý záhyb jeho bledého těla. Sasuke, taky nebyl pozadu a pomalinku sundával Kakashimu masku. Kakashi který byl myšlenkami u Sasukeho mužství a které strašně rád a slastně dráždil si toho, že ho zbavuje masky vůbec nevšímal. Sasuke zaklonil hlavu a slastně si povzdechnul. Kakashi se usmál a nepřestával dráždit svou ovečku. Přidával na tempu a čekal až se z toho Sasuke¨úplně zblázní, ale těsně před koncem ho divoce políbil a silně kousnul do spodního rtu. Sasuke zaheknul a šeptal jeho jméno a žádal si víc.

„ Chci víc Kakashi! Prosím…chci víc“ promlouval mezi vzdychy Sasuke a to Kakashiho rozproudilo natolik, že Sasukeho v rychlosti a okamžitě otočil na břicho, popadl ho za boky a nenabažitě pronikl do své ovečky. Sasuke hlasitě zasténal a chvíli mu dělalo problém se přizpůsobit, ale když uslyšel hlasité steny Kakashiho, tak ho to natolik vzrušilo, že začal přirážet stále silněji. Kakasi si to slastně vychutnával. Pořád zrychloval. Sasukemu se to líbilo a začal krouti bedrama a čím víc se nakrucoval tím víc Kakashi slastně vzdychal. Až ke konci Kakashi došel vrcholu sehnul se a začal Sasukeho líbat po zádech.

Udýchaný Sasuke si lehl na břicho a celý spocený se začínal uklidňovat a pomalu usínat. Kakashi na něj chvíli hleděl a neodpustil si malý polibek nače se zvednul a šel se osprchovat. Když se po půl hodině vrátil zpět, Sasuke tam ležel úplně stejně, tak jak ho viděl než šel do sprchy. Pousmál se a vzal ho do náruče odnášejíc ho do ložnice. Opatrně ho položil, odhodil ručník co ho zakrýval a položil se vedle něj. Hlavu si opřel o ruku a pozoroval ho. Jeho sladké rty. Dlouhé tmavé řasy. Jeho horké a slastiplné mužství. Kakashi se opět neudržel a chtěl ho znovu. Znovu s ním být jeden. Znovu ho ochutnat.

Vlzel si pod peřinu a pomalu si ho polaskal v ruce. Začal si s ním hrát a očividně se to Sasukemu líbilo. Kakashi se v tom vyžíval. Sasuke se probouzel už s hlubokýmy vzdychy. Olizoval si rty a hladil Kakashiho po vlasech. Když se Kakashi zasnažil víc poznal to podle toho, že ho Sasuke prudce chytil za kořínky vlasů až to sladce zabolelo. Pousmál se a zatím co si s ním hrál, jako s lízátkem olíznul si dva prsty a strčil je tam, kde by v tuhle chvíly zaručeně měli být. Sasuke byl u vytržení. Nevěděl jestli má křičet anebo brečet.

Tolik štěstí v sobě dlouho necítil. Sasuke byl čím dál tím víc vrcholu, když v tom se posadil, vzal Kakashiho hlavu do dlaní začal ho sladce líbat po krku. Zanechal tam nafialovělé znamínko lásky a otočil Kakashiho, tak aby klečel na čtyřech. Kakashi jenom souhlasil a Sasuke zasunul. Ten nejlíbeznější pocit na světě. Ten nejlepší a nejerotičtější zážitk, který mu mohl život dát. Přidával na rychlosti a síle dokud oba dva nedosáhli svého. Ještě další hodinu se hladily, dráždily a líbaly dokud úplně neusnuli.

Zvonec a konec Japonec! ^^…..