Boj již začal . A ty , můj bratříčku netušíš , že od začátku jsi v mé moci , v mé iluzi , že jsi můj .

Můj - krásné to slovo . Skládající se ze tří písmen a přesto na jazyku tak krásně zní . A význam slova je snad ještě sladší , než samotné vyznění . Stačí si jen domyslet tvé jméno k tomu - dokonalost sama .

Útočíš a já se vyhýbám , připadá mi to směšné . Přestává mě to bavit .

,,Klekni si ." poručím a proto , že jsi v mé iluzi , uděláš to , klečíš . Oči doširoka rozevřené nevyřčenou otázkou . A potom ti to dojde . Dojde ti , že jsi bezmocný . Tvoje tvář dostane obvyklý kamenný výraz , nedáváš na sobě nic znát , i přesto , že klečíš u mých nohou .
Čekáš .

Čekáš , až něco udělám . Uhodím tě , zařvu na tebe .
Bojíš se .
Doufám , že ano .
Sehnu se k tobě , těsně k tvému uchu . Přejedu po něm jazykem ,skousnu ho . Je tak jemné a křehké . Klidně by jsem ho prokousl , ale teď není ten správný čas .
Z ucha si razím cestu ke krku , cítím jak ti v žilách tepe krev , trochu rychleji než obvykle .
Určitě se ti to líbí taky .

Nejvíc mě na celé situaci vzrušuje naše podobnost a přitom rozdílnost . V žilách nám putuje stejná krev , oba neseme stejné jméno , máme skoro stejný vzhled , Uchihovskou chladnost , protkanou elegancí a i přesto jsme vlastně rozdílné osobnosti do poslední tečky .

Och bratře , je to tak vzrušující . Všechno , co se tě týče je vzrušující .
Ta zvrácenost celé situace , je naprosto dokonalá .
Začnu ti sundávat plášť . Užívám si každý dotek . Jen letmý , přesto ve mně vyvolávající nespočet pocitů .

S ochromením pozoruji , jak se ten nepotřebný kus hadru snáší na zem a odhaluje tvoje tělo , obalené už jen v kalhotách .
Stejně bělostná kůže jako moje obepíná tvoje svaly , maso , kosti - ty vzácné věci , patřící jen mně .

Pomalu kroužím okolo tvé bradavky , jak rád bych jí skousnul , jenže nemůžu , nesmím . Poškodil bych tvou dokonalost .
Miluji bolest , pro mě je jako droga . Jednou jsem ji zakusil a nemůžu přestat .
Sebepoškozování ?
Ne , jen závislost .
Na tebe ji použít nemůžu , poškodila by tě . Pošpinila .
Přejdu na druhou bradavku , jazykem ji polaskám , cítím jak se ti nepatrně zrychlil dech .

Vzrušuje tě to ?!
Mě do nepříčetnosti . Vypadáš tak úžasně , s tvou kamennou tváří . A já přitom vím , že tě to nenechává klidným .

,,Postav se !" poručím . Poslechneš , nemáš jinou možnost . Člověk se až diví , co dokáže zdokonalený sharingan .
Rozepnu ti kalhoty a pomalu je začnu stahovat dolů . Klesají , stejně jako před chvíli plášť . Odhaluji tvou krásu , tak jak už jsem dlouho chtěl .(pozn. Aut.: Nevím , jestli nosí spodní prádlo , tak abych to měla o něco lehčí , nechala jsem ho bez těch slipů. XD)

,,Posaď se !" přikážu ti , když tvé kalhoty leží daleko od nás .
Zase uposlechneš .
Sehnu se a jemně se ti přisaji na rty . Chutnají po rybízu .
Neodpovídáš mi na můj dotek , tvůj problém .
Opustím tvé hebké polštářky . Sundám si přebytečné oblečení , před tvým zrakem . A zase se k tobě sehnu .

Podívám se do tvého klína , je vidět , že jsi trochu vzrušený .
Vezmu tvou chloubu do svých rukou , a začnu ji zpracovávat . Je fascinující co pár doteků způsobí .
Pomalu pustím tvůj úd , přiblížím se k tobě a začnu dosedávat na tvůj klín . Bez přípravy . Bolest mám přeci rád .

Je to něco jako slast , pomalu se začne rozlévat do celého těla , přivádí vás do šílenství , je neovladatelná .
Začnu se hýbat a vzdychat .
Ty se snažíš své vzdychy udržet zavřené . Nevede se ti . Vzdycháš se mnou .
Ještě pár přírazů a oba dojdeme vrcholu .
Sleduji tě , vypadáš rozkošně .
A pak je tu otázka : Co bude dál ?

****

,,Sasuke vstávej !!!" dívčí hlas se ozve po celé jeskyni .
,,Hn." Zabručím . Nesnáším ten její ječák .
Proč mě vyrušila ?!
Konečně bych se dozvěděl odpověď !
Nebo ne ?
Chci ji znát .

Co bude dál ?

Nechci tě zabít , Itachi….