Druhý den si Asuma přinesl k Irukovi pár důležitých věcí,které k životu potřeboval.Hlavně to byly tři krabičky cigaret,oblečení atd.

Iruka byl zase od rána v akademii a od včerejšího dne ho Asuma vůbec neviděl a nemluvil s ním.Se svým týmem měl sraz až zítra a s Kurenai už taky nehodlal mluvit.

Docela ho potěšilo,že jeho kocovina,poklesla ze stádia mega,na pouhou a nepříjemnou pachuť v  ústech.Jeho myšlenky se přakvapivě netočili kolem své bývalé přítelkyně-jak by také všichni čekali,ale okolo někoho úplně jiného.Celý den myslel na osobu,která mu byla vždycky oporou,která mu vždy pomohla a Asuma mu byl vždycky velice vděčný.Celý den se těšil ,až ho zase uvidí.Ano uhodli jste.Asuma celý den přemýšlel o svém nejlepším příteli Irukovi.Každičkou volnou minutu,se mu vkrádal do mysli a stejně tak i jeho  jemný uklidňující hlas,pronikavé oči,roztomilý úsměv,plné, růžové rty,a............po téhle myšlence se polekaně zarazil.Nad čím to proboha přemýšlí?Plácl se do čela a vynadal svému svědomí,na co že to myslí.

Asi jsem se zbláznil......možná,že jsem ještě opilý.......

Namlouval si a raději si šel pročistit hlavu,pořádně dlouhou a horkou sprchou.

Když se v zámku dveří ozval zvuk,odemykání,Asuma byl stále v koupelně.Iruka se vrátil konečně domů i se svými smíšenými pocity ze svého spolubydlícího.

Když vešel,z koupelny se ozývaly zvuky puštěné sprchy a Irukovi došlo,kdo to nejspíš jeho koupelnu zabýrá.

Skoro neslyšně si zul své boty,sundal vestu a klíče hodil na dřevěnou poličku,týčící se hned u dveří.Přešel do obývacího pokoje a jelikož celou noc zase nespal,natáhl se na docela prostorný gauč u zadní stěny,velkého obývacího pokoje.S úlevou si vydechl a byl rád,že je zase doma.Po tom dalším,náročném dni,stráveným s těma zdivočelýma skoroninjama toho měl opravdu plné zuby.Dal si ruce pod hlavu,zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků sprchy,které byly jediné co bylo v tichém bytě slyšet.Ani nevěděl proč,ale najednou se mu začaly honit hlavou představy,které by jste spíše přivlastňovaly úchylnému saninovi-Jirayovi.Představoval si totiž svého spolubydlícího ve sprše.Jak se sprchuje a každá kapička teplé vody,dopadající na jeho tělo,klouže od krku,přes šíji,hruď a tak dále......

Vůbec nechápal proč myslí zrovna na tohle,ale své bujné fantazii nebránil.Nikdy si takhle žádného muže nepředstavoval a nikdy taky nic se žádným neměl.A teď?Leží tady,s blaženým úsměvěm na rtech,zabořen v představách o svém sprchujícím se příteli Asumovi.

Asi jsem přepracovanej....

Namlouval si bláhově,i když ve skrytu své duše,věděl,že ke svému dlouholetému přitěli a teď taky spolubydlícímu začíná chovat víc ,než jen pouhé,přátelské city.

Z hlubokého přemýšlení ho vytrhl až zvuk otevírajících se dveří koupelny.Sprcha se už dávno přestala ozývat a Iruka se rychlostí blesku pohodlně usadil.Popadl první knížku,která mu padla do oka a snažil se vypadat nenápadně,jako normální, mladý ninja,který si čte knihu,o které ani nevěděl- jak se jmenuje.Očima rychle kmital z jednoho slova na druhé, aniž by vnímal jejich smysl či význam.

,,Ahoj,ty už jsi doma?´´rozzářil se ještě mokrý Asuma,když konečně zase uviděl svého Iruku.

Svého?Co si to namlouvá?.....

Na sobě měl jen volné,modré kalhoty a z jeho fialovomodrých,mokrých a rozcuchaných vlasů-které mu spadaly do čela-mu z každého pramínku,každou chvíli ukápla kapička vody.

,,Jo,před chvíli jsem přišel.Tak jak ti je?´´zamumlal Iruka aniž by věnoval šťastnému Asumovi jediný pohled.Za knížkou se totiž snažil zakrýt své rozpaky a ruměnce na tvářích,které se mu zničehonic objevily při pohledu na polonahého Sarutobiho.Jak rád by se na něj podíval a vryl si do paměti jeho úchvatné tělo.

Rychle ale tyhle myšlenky zahnal a rozhodl se zaujmout svou mysl něčím jiným,než tím velkým  pokušení,které před ním stálo.Začal tedy vnímat obsah slov a písmen v knize.Zarazil se,když ta slova nědávala žádný význam a písmena připomínala samé nesrozumitelné znaky a klikyháky.Jaký to pro něj byl šok,když zjistil,že knížku drží celou dobu vzhůru nohama.V duchu jen doufal,že si toho druhý mladík nevšiml.

,,Jak bylo v akademii?´´zaptal se modrovlasý,když na sebe konečně hodil tričko s dlouhými rukávy.

Hnědovlasý tak mohl konečně zvednou hlavu od nesmyslých slov.

,,No..až na pár nevydařených útěků Konohamaru,šlo všechno dobře,´´usmál se a odložil na konferenční stůl přímo před ním, čevenou knihu.

,,Stejně nechápu,jak to s těma děckama můžeš vydržet.Na tvým místě bych jich asi polovinu povraždil,´´Asuma se posadil na křeslo naproti Irukovi a zapálil si cigaretu.

Iruka se pobaveně usmál.

,,Někdy se taky divím,ale je to moje práce.Vybral jsem si jí a baví mě to.Moc dobře víš,že boj pro mě není a nikdy nebyl.Zvlášť,když má mít za následek smrt.,´´

,,Jo,to ale neznamená,že zabít nedokážeš..´´

,,Hmm,bohužel.....´´zamumlal Iruka a sklopil hlavu.Zničehonic se zvedl a přešel ke křeslu,na kterém pohodlně seděl modrovlásek.Iruka se na něj podíval se svým sladkým úsměvěm a vzal mu cigaretu z pusy.Sarutobi na něj vyjeveně koukal a snažil se přijít na to proč to udělal.Hnědovlásek se na něj jen pobaveně usmál.

,,Víš,že kouření škodí zdraví?´´pronesl s vážným tónem v hlase,aby tak dal najevo věrohodnosti.To co ale následně udělal jeho věrohodnost nadobro rozplynulo.Iruka si totiž tu nedokouřenou cigaretu strčil sám do pusy bez jakéhokoliv slova .K Asumově překvapení se Iruka nedusil a ani nejevil žádné známky začátečnického kouření.

,,To říká ten pravej.Odkdy prosímtě kouříš?´´zaptal se nevěřícně.

Hnědovlasý se znovu posadil na pohovku.Vzal si cigaretu do ruky a vyfoukl hustý dým z pusy přímo do vyjevené tváře přítele.V ústech si ještě vychutnával tu chuť,kterou na nedopalku nechaly Asumovi rty.

,,Vlatně ani nevím.Ale docela to uklidňuje,´´usmál se lehce.

Asuma pobaveně přykývl.Pak dostal nápad jak Irukovi oplatit jeho štědrost.

,,Nechceš jít někam na jídlo?Zvu tě,´´nabýdl Irukovi s úsměvem.Ten samozřejmě nemohl takové pozvání odmýtnou,navíc měl hlad,ale byl utahaný,než aby si mohl něco připravit sám.

,,Taková nabídka se neodmítá,´´řekl jen.Hned na to se oba dva zvedli,oblékli a vyrazili do rušných ulic,večerní Konohy.

Zastavili se až v jednom malém bistru s bárbekjů,kam Asuma často chodíval se svým týmem.Hlavně s Chojim.

Naneštěstí pro ně tam v tuhle večerní hodinu nebylo moc lidí.Jen pár zamilovaných párů,kteří sem přišli na rande či schůzku,popřípadě pár nenasytů,pochutnávajících si na pečeném,vepřovém mase.

Vyhledali u velkého okna stůl,za který se posadili.Následně si objednaly.....

Čas jim takhle spolu ubýhal rychleji,než by oni sami chtěli.Povídali si o všem možném a svoje trápení a starosti úplně vypustili z hlavy.Dokázali spolu hodiny diskutovat o jednom tématu nebo naopak mohli hodiny zarytě mlčet.Bylo jim spolu moc dobře.

Každý z nich si začal uvědomovat,že se jejich city k tomu druhému,už dávno nepohybují jen na úrovni dobrých přátel,nýbrž na úrovni mnohem vyšší.

Po dvou hodinách.......naši dva přátelé,se prochází spokojeně,s ukojeným hladem a těsně vedle sebe.Iruka si každičkou minutu vychutnával tu blízkost mezi ním a Asumou......třeba se mu už žádná taková šance nenaskytne.Asuma se ani slovem nezmínil o Kurenai nebo nedej bože,o jejich usmíření.......

Cestou,si zase povídali a pod noční oblohou,se podzimní vítr naneštěstí neproháněl a naši dva ninjové čím dál víc ubírali na rychlosti své chůze.Nejen tempo bylo jediné co ubíraly.Najednou si nevěděli co říct.Ticho mezi nimi bylo teď docela tíživé a nikdo z nich z nevěděl co říct.Asuma pak ale na jedno téma konečně narazil.

,,No.a máš vůbec nějakou přítelkyni?´´zeptal se a zkoumavě sledoval Irukovu zaskočenou tvář.Už dávno se ho na to chtěl zeptat.Zajímalo ho to víc,než by mělo,ale nikdy k tomu nebyla ta správná příležitost.Iruka tuhle otázku vážně nečekal.Byl jí zaskočen.Na sucho polkl a když si uvědomil,že mlčí už nějak dlouho,nervózně se pousmál,a poškrábal se ve vlasech.

,,No..ehm...ne.Zrovna teď mám bohužel moc práce,a tak mi na tyhle věci nezbývá moc času.´´zamumlal doufajíc,že si Asuma jeho rozpačitosti a rozpaků nevšimne.Bohužel pro něj,si jich všiml A spadl mu obří kámen ze srdce.Upřímě si myslel,že tak pohledný mladík jako byl Iruka,musí mít celé zástupy žen.Tento fakt usuzoval nejen z jeho pěkného a roztomilého vzhledu ale také z jeho citlivého chování.Nic méně byl rád,za tuhle odpověď,i když si to nechtěl přiznat..Nevyznal se ve svých citech a snažil se je potlačit.Čím víc se je ale snažil z hlavy vymanit,tím víc ho pronásledovaly a sužovaly.Když ho tyhle nehezké myšlenky zastihly právě,když se vracel i s Irukou ze společné večeře,oba byli zticha jako myši.

Prosímtě tak už si to konečně přiznej.............ten hezounek co jde vedle tebe se ti líbí a ty ho chceš.............zajímalo by mě,proč si vlastně s Kurenai byl.......

Asuma prudce zavrtěl hlavou ve snaze vyhnat tenhle otravný hlas svého neústupného svědomí z hlavy...

Mě se jen tak nezbavýš......no tak,přiznej to......

Doráželo jeho svědomí čím dál víc......když už byli konečně před domem,kde se nacházel Iruky byt,Asuma už to nemohl dál snášet.Potřeboval se toho hnusného svědomí zbavit.......potřeboval si něco ujastit.....zodpovědět si plno otázek......a nenapadlo ho nic jiného,než to vyřešit a uděat to,co celou tu dobu ze srdce chtěl......

Když se Iruka snažil marně najít v temnotě noci správný klíč od dveří a  odemknout je,zastavila ho Asumova ruka na té svojí.Hned na to na modrovlasého nechápavě pohlédl a otočil se.V mžiku byl lehce přsunut pravou rukou Asumi,která ho jemně tlačila do hrudi,a Iruka byl tak natlačenna dveře.Jelikož vůbec nevěděl,která bije-zalapal po dechu a nezmohl se na jediné slovo.Udiveně se vpíjel do Asumových očí,ve kterých se zračil chtíč...

Tehdy,když se Asumovi jemmné rty dotkly těch jeho,musel lehce zasténat.I když by se nedalo říct,že se jednalo o polibek,spíše takové letmé přejíždění po rtech...........