Stáli tam,v obětí svých těl a náručí,v dlouhém,nezapomenutelném polibku.Chtěli získat odpovědi na své otázky,a tohle byla jediná ,zaručená možnost,jek je získat.

            Asuma už jen při prvním doteku svými rty s těmi Irukovými věděl,že se jeho srdce znovu nemýlilo.V podbřišku mu poletovalo snad statisíce motýlů a na zádech mu pobíhal mráz.Tenhle polibek se mu navždy vryl do paměti.Nebyl stejný jako s Kurenai…..tenhle byl jemný,něžný,plný lásky a touh ,a ikdyž byl krátký a letmý,nahradil více než tisíc slov…

             Oběma ninjům se tato chvíle zdála jako věčnost.Jako kdyby se s nimi zastavil čas a s nimi i povinosti,problémy i nezdary.Ale nakonec se přece jen Asuma odtáhl,i když se mu to z hlouby duše příčilo.Odtáhl se, ale jen kousek.Stále byl natisklý tělem na Iruku a hleděl mu do obličeje.

              Srdce mu poskočilo radostí,když v jeho bledé tváři nezahlédl nic,jako zhnusení,vztek,opovržení či další takový pohled říkající´´co si to jako dovoluješ?´´.Naopak.I když byly jeho hnědé oči stále zavřené,blažený úsměv,který vykouzlil na rtech a radost,vyřazující doslova z jeho tváře-mluvily za vše.Iruka to cítil stejně tak,jako Asuma.

                         ,,Něco si ještě musím zařídit,´´pošeptal modrovlasý hnědovlasému něžně do ucha,věnoval mu jemný polibek na čelo a bezeslova zmizel.Nechal tam venku Iruku samotného,a ten chudák byl duchem nepřítomen.Stál jako zmrazený.Byl v šoku a neschopen pohybu.Opíral se o dveře,na které ho Asuma přitiskl a které byly  stále zevřené.

                 Po chvíli se po nich svezl na zem.Srdce mu bušilo jako  po uběhnutí maratónu a úsměv z tváře mu ne a ne zmizet.Měl totiž neuvěřitelnou radost.Jeho sny,které ho doprovázely poslední dny,se mu konečně splnily.Kam jeho modrovlasý přítel odešel-nevěděl,ale moc  si stím hlavu nelámal.Jeho mysl,tělo a srdce stále vzpomínaly na ten krásný okamžik před chvílí.

                                     ...................................

                 Asuma utíkal aniž by věděl kam nebo proč.Jeho mysl a pocity byly zmatené a on si je chtěl uspořádat.Jenže jeho city k Irukovi už za něj dávno  rozhodly.A to tak,že se do Iruki zamiloval.Nejspíš…Jak jinak si vysvětlit to,že se ho chce každou chvíli dotýkat,hladit jeho hebkou kůži,vlasy,……ale co tomu řeknou OSTATNÍ?

A je vůbec možné,že jsem se do něj zamiloval?Vždyť teprve před třemi dny jsem se rozešel s Kurenai,o které jsem si myslel,že ji taky miluju………je to vůbec láska,to co k němu cítím?....Možná si jen něco nalhávám….

             Asuma seděl  i  s těmito černými myšlenkami,na střeše,jednoho domu.Pozoroval noční oblohu,zářivé hvězdy a měsíc v zářivé uniformě úplňku.Nebyl si pořád jistý tím,jestli dělá dobře nebo špatně…

Možná to dělám jenom proto abych zapoměl na Kurenai….ne…sakra,proč jsem ho políbil?

              Při  vzpomínce na ten přenádherný polibek,se lehce usmál.Svým ukazováčkem si přejel po rtech,doufajíc,že na nich ucítí nějaký důkaz po těch Irukových.Jeho pochybnosti jako mávnutím proutku zmizely a rozplynuly se ve vzpomínkách na hnědovlasého ninju,do kterého se zamiloval až po uši.Teď už to věděl.

                                  .....................................................

                  Iruka už mezitím dávno usnul dlouhým spánkem,a tak si ani nevšiml,kdy se jeho spolubydlící vrátil.Nezaregistroval ani,když si Asuma lehl vedle něho do postele,přitáhl si ho do náruče a celou dobu,než usnul,pozoroval Irukovu klidnou a oddychující tvář.Ano,přesně v tuhle chvíli se definitivně rozhodl…

                                    ......................................................

                   Když se dalšího dne vyhouplo na podmračenou oblohu Slunce,a jeho paprsky zašimraly na nose spícího mladíka s jizvou,bylo něco málo,po osmé hodině ranní.Iruka ještě něco nesrozumitelného zamumlal a nakonec se jeho víčka přece jen otevřela a odkryla tak kaštanovou barvu jeho očí.

                    Z důvodu nezvyklého ticha v bytě,si Iruka domyslel,že je doma sám.Asuma měl prý trénink se svým týmem a to dokonce dnes.V něděli.V den,který má Iruka z celého týdne nejraději,protože nemusí vstávat,do práce a namáhat si tak svoje už tak vyřvané hlasivky.Nejraději by ještě spal a užíval si klidu,ale fakt,že musí nakoupit a taky nezvykle dobrá nálada ho donutily nakonec  vstát.Za okamžik byl v koupelně,vykonával ranní  hygienu a u každé činnosti si radostně pískal.Měl prostě  dobrou náladu.Měl potřebu se usmívat a skákat radostí,hlavně, když vzpomínal na události včerejšího večera.

                  Stáhl si vlasy do gumičky,oblíkl svou zelenou vestu  a ninja pásku a vydal se vstříc,rušnými ulicemi Konohy.Dobrou náladu mu ani nezkazila šedivá mračna,potulující se znuděně po obloze.Všude byl cítit podzim.Listí na stromech hrálo všemi,možnými, pestrými barvami.Zhluboka se nadechl a nasál tu krásnou vůni jablek,skořice a spadeného listí.Musel se pousmát.Takhle dobře se necítil už hodně dlouho.Zvlásť v neděli,kdy bylo v ulicích a trzích nejvíce lidí a šance,že by vám někdo nešlápl na nohu byla tak mizivá.

                Zrovna,když procházel okolo své oblíbené čajovny,dostal chuť na pořádný šálek horkého,zeleného čaje.Na nic nečekal a namířil si to přímo tam.Rozhodl se vylepšit si svou ,už tak dobrou  náladu.

                 Vešel dovnitř,vyhledal jeden volný stolek,za který  ihned poklekl do tureckého sedu,jak se to v čajovnách obvykle dělává.Dříve než k němu přišel vousatý číňan se zapletenou bradkou do malého copánku a on si tak mohl objednat svůj nejoblíbenější nápoj,rozhlédl se po docela velké,v čínském,duchovním stylu zařízené a čajem provoněné místnosti.Chudák ani nevěděl,že za chvíli uvidí něco,co jeho náladu prudce strhne pod bod mrazu.

                 Když tak usrkával z kouřícího kalíšku svůj horký čaj,všimnul si najednou povědomé,hnědovlasé ženy,sedící na druhém konci místnosti.Iruka v ní ihned poznal Kurenai,ženu,kterou opravdu nepotřeboval a ani nechtěl vidět.Větší překvapení ale pro něj bylo,že tam neseděla sama.Naprotí ní seděl muž,s modrými vlasy a s cigaretou v puse…………