Útěk pro nemoc
"Itachi! Ty seš, ale debil. Nikdy mě nenecháš si pohrát! To snad není pravda"
Řval Saske, div, že ještě měl hlasivky a přitom do Itachiho sem tam bouchnul pěstí, nebo do něj žduchnul stejně jako teď.
"Sasuke klidni se jo?! Pokud sis nevšiml, tak řídím a nerad bych se někde vymlel"
"A co já s tím?! Ty se furt musíš vytahovat , že ten řidičák máš"
Itachi se jen pousmál a Sasuke se tomu zamračil a nevrle se zeptal.
"Čemu se tak tlemíš?"
"Ničemu jen jsem se pousmál nad tvou debilitou!!!"
To debilitou zaječel a ou zavil jak téměř nestihl zabrzdit, když jim před auto vjela motorka s dosti namakaným jezdcem v kožené červenočerné soupravě.
Sama motorka byla také provedena v těchno barvách a podle vzhledu bychom usoudili, že byla i celkem drahá a velice výkonná.
Itachi jen strnule seděl za volantem a rychle se vydýchával.
A Sasuke? Ten na tom nebyl líp.
Motorkář v černé helmě s červenými ornamenty ohně se na ně podíval.
"Ty kreténe co si myslýš, že děláš chceš nás zabít!!!"
Začal ječet již vzpamatovaný a dokonale nasraný Sasuke.
Motorkář se na něj jen nehnutě díval a najednou se chytnul za rameno a sesunul si mírně k zemi, čímž se na motorku skoro lehnul.
Ruku si držel na rameni, ze kterého teď už bylo vidět, že z něj teklo několik velkých pruhů krve.
Itachi rychle vystoupil a přispěchal mu na pomoc.
A samozřejmě Sasuke jako jeho věrný ocásek udělal hned to samé, i když byl pořád dost namíchnutý.
"Není.... teda…nepotřebujete pomoct?"
Muž na motorce zvednul hlavu a upřel na Itachiho pohled, který stejně nebyl vidět přes jeho helmu.
"N-ne ani ne"
Vydechl muž sípavě a nechal se posadit na zem.
Zrovna když mu chtěl Itachi sundat helmu, tak se ozvala houkačka, která našeho záhadného přiměla k nějaké aktivitě.
Rychle se zvednul a motorku odvezl ke kraji mostu na němž se naše trojice nacházela.
Vyzvednul ji a přehodil přez zábradlí.
Naše dvojice Uchihů na to jen civěla a přemýšlela jestli to není nějaký magor, který zdrhnul z blázince.
Houkačka se přibližovala, a muž začal nervóznět. Hodil pohledem po Itachim i Sasukem a zašeptal.
"Prosím"
Hned na to přelezl zábradlí a zmizel někde pod mostem.
Oba dva na to jen vyděšeně zírali a nechápali co se tu děje, i když to už začali tušit, když se policisté zastavili u nich.
Z auta vystoupil starší muž a hodil pohledem po obou dvou chlapcích no chlapcích spíš mužích? No nechám to na vás.
"Dobrý den neviděly jste tudy projíždět motoristu na čer........."
Nestihl doříct a Sasuke na něho vyjel.
"Jo ten debil nám vjel do cesty a potom ujel dřív, než jsem mu stihl nakopat prdel!"
Řval tam Sasuke, jakoby se to skutečně stalo.
"Ahe"(To e tam patří to není chyba)
Zabručel nespokojeně policista a znovu si nasedl do auta.
"Jo!"
Vyjeknul a podal jim portrét nějakého muže, na kterého se ani jeden ani druhý nestihli podíval a policista a celý zástup aut co tu do teď byli, byli fuč i s tím jejich randálem podobajícím se houkačkám.
Sasuke a Itachi jen civěli na to, jak rychle se vypařili.
A tak si Sasuke ani nevšiml, že se k němu někdo přiblížil.
Ten někdo mu najednou prudce vytrhl papír z ruky a prohlédl si ho.
"Hej!"
Zakřičel Sasuke, ale hned zmlknul, když se podíval do dvou nádherných modrých očí. Do očí, které by jak Sasuke tak Itachi mohli přirovnávat tisíckát a stejně by se netrefili a možná, že i ano vlastně se dosti podobali odlesku nebe v tom velikém moři kteréhož část se nacházela zrovna pod mostem, na kterém stáli.
Modroočko mu vrátil papír do ruky a chraptivě zašeptal.
"Díky"
Ale stejně mu nebylo moc rozumět. Bylo vidět, že určitě není v pořádku a nebylo to jen díky oné ráně na onom již dříve zmíněném rameni.
Spíš se oboum dvoum zdálo, že onen muž je pěkně nachlazený a podle toho, jak se mu na čele rosil pot, bylo i dost zřetelné, že má teplotu ba co víc , dokonce možná i horečku.
"Nechcete nám říct co se to děje?"
Modroočko s blond vlasy rozházenými na všechny světové strany se lehce zamračil, ale neměl to v úmyslu. U něj to bylo spíš znamení , že je mu něco líto.
Nenápadně se podíval znovu na papír a po té se otočil a než by řekl kdokoli švec byl pryč. Prostě vyběhnul do protisměru. A stále běžel dokud se jeho záda nestratila za zatáčkou.
Sasuke se rychle vzpamatoval a stejně jako Itači se podíval na onu věc v jeho ruce.
Na papíře byla velká fotka toho zjevení anděla co chvíli před tím utekl a pod tím titulek, že odměna za jeho nalezení je 500 000 €.
"A já myslel, že je už 21.století a něco takového jako odměna za nalezení někoho už neexistuje."
"Měli bychom mu pomoci. Něco mi říká, že bychom to skutečně udělat měli."
"Ale, ale snad ses nám nezamiloval?"
Rýpnul si Sasuke. Chtěl vědět jak Itači zareaguje. Věděl, že je gey a nic proti tomu neměl. On sám byl na holky , ale párkrát byl i s klukem.
"Tak si pohni!"
Zavelel Sasuke a rychle nastoupil do auta.
*
Už to tu projížděli křížem krážem asi 4 hodiny a stále ho nemohli najít.
Projeli celé město a ten most si projeli snad stokrát tam i spátky , ale neznámého nikde nenašli.
Ale Sasuke to nechtěl vzdát ještě ne, i když se to nezdá měl svého bratra rád a poznal, že se mu ten andělíček dosti zalíbil.
Jen seděl a díval se všude kolem. Lilo jako z konve a díky hlasitým hromům nebylo slyšet slova. Na ulici nebyla jediná šance zahlédnout byť jen prachsprostou krystu natož někoho takového jako byl on.
"Zastav!!!"
Zakřičel Sasuke až Itachi nadskočil a prudce zastavil .
Zastavili u příkopu blízko mostu kolem , kterého zrovna jeli.
"Co se děje?"optal se Itachi vyděšeně.
Sasuke neodpověděl a jen rychle vyběhnul ven z auta do toho liáku nepropustného stejně tak jako inkoustová skvrna na sněhobílém papíře. Slezl dolů do příkopu a hned za ním se vydal i Itachi.
To co uviděli, když byli dole je dost vyděsilo.
Ten blonďatý neznámý tam ležel, v podivné poloze a úplně bez hnutí. Na rtech měl omrzliny a na řasách taky byl úplně modrý jak byl promrzlí. Jeho dřív blond vlasy teď měly neidentifikovatelnou barvu mezi hnědou a černou - sem tam propletené oranžovými pramínky. To, že měl pravděpodobně velkou horečku poukazovalo jen to, že jediné na jeho viditelném kousku těla byly červené líce a i přes velký mráz orosené čelo.
"Pane bože"povzdechnul si vyděšeně Itachi, a vzal jeho bezvládné tělo do náruče.
"Rychle musí do tepla!"poručil Sasuke, když viděl, že se Itachi k ničemu nemá.
*
Sasuke odemknul dveře a Itachi i s tělem neznámého v náruči, rychle proběhnul dovnitř a zamířil i s ním do ložnice.
"A kam si myslýš , že jdeš?"pozvednul Sasuke jedno obočí.
"Není to snad dostatečně vidět?"optal se stejně blbě Itachi.
"S ním do postele rozhodně ne!Ne když je tak špinavý musím ho vykoupat."
"Ty?"
"Jo já!Ty by ses nemusel udržet už dlouho si nikoho neměl"odvětil Sasuke nekompromisně, a vzal si od Itachiho ono tělo, které se ještě teď třáslo zimou a ani jednou se za celou tu dobu co ho našli nepohnulo.
…
,,No teda, ale musím uznat, že Itachi si umí vybrat,’’ohodnotil Sasuke tělo, Hned po tom, co ho svléknul.
Jeho špinavé oblečení hned hodil do pračky a těch pár osobních věcí, jako jsou doklady, klíčky od něčeho co vypadalo jako od auta nebo motorky, taky od bytu a mobil odložil na skříňku.
"Co to…?"
Zeptal se Sasuke sám sebe, když si všimnul jizev na zápěstí.Otočil se jeho zápěstí směrem k sobě a důkladně si je prohlídl.
"Co se ti asi stalo?"zeptal se sám sebe , když zjistil od čeho pravděpodobně jsou.
*
A tak se Sasuke s Itachim postarali o neznámého. Starali se o něj dnem i nocí. Byl neuvěřitelně prochladlý a byl i nemocný. Měl veliké horečky a tak ho několikrát museli vzít i k doktorovi, a tak tomu bylo již dva týdny.
Za celé dva týdny se náš andělíček jedinkrát neprobudil až do této chvíle.
*
Blonďaté, teď už i čisté tělo muže se převalovalo na posteli.
"Aů!"zavil, když z postele spadnul a uhodil se do hlavy o noční stolek. Malátně se postavil na nohy a hladil si bolestivé místo na hlavě. Zvednul hlavu a až teprve teď si všimnul, že není tam kde by měl být, ale někde úplně jinde. Někde na úplně cizím místě.
Najednou se dveře otevřely a dovnitř napochodoval černovlasý mladík přibližně asi ve stejném věku jako byl ten jeho.
"Kde?"
Zazněla suchá otázka na překvapený pohled černovlasého.
"Itachi! Už se probral!"zaječel Sasuke na celou chodbu a do místnosti se chvíli na to přihnal i Itachi a čuměl stejně vykuleně, jako před ním Saske.
"Seš u nás doma. Pomohli jsme ti, když si pravděpodobně spadnul do toho příkopu."konstatoval Saske.
"Jo vspomínáš si na něco?"zeptal se prozměnu Itachi.
Blonďák jen natočil hlavu na stranu a zamyslel se. Najednou prudce vyskočil a až nadpřirozeně rychle se oboum dvoum bratrům dostal za záda.
"Vy ste ti, kterým jsem vjel do cesty, že?"
Itachi i Sasuke jenom němě přikývli.
"Hmmm…Máš hlad?"zeptal se Itachi a blonďák se ne něho zkoumavě zadíval.
"Jo, celkem jo."odpověděl.
"Tak pojď něco ti dám."řekl Itachi a táhl ho za ruku ven z pokoje. Posadil ho v kuchyni na židli, položil před něj talíř a zkoumavě se ne něho díval celou dobu co jedl.
Mezitím tam došel i Sasuke a potichoučku se pohihňával tomu Itachimu zájmu o nejmenovaného.
"Děkuji, bylo to výborné. Já se vlastně ještě nepředstavil, že?"
Bratři jen záporně kývli. A blonďák se tomu jen zasmál.
"Já jsem N…"
Přerušila ho televize, která hrála v obývacím pokoji. Bezeslova se zvednul a zamířil tam.
Itachi a Sasuke se dívali, jak se zastavil na prahu dveří a nepřítomě koukal na televizi.
Po chvíli se vrátil zpět.
"Já jsem Naruto, před třemi dny prohlášen za mrtvého a dnes mám pohřeb. Csss to je ironie"
"C-cože?!!"
"Ale mohlo by se to hodit, ale zase je tu přece jen…"Ignoroval je Naruto a přemýšlel. Jen si neuvědomil, že nahlas.
"No dobře, já jsem Itachi a tohle je můj bratr Sasuke Uchiha"
"Vy jste Uchihové?!!"zeptal se Naruto vyjeveně.
"No jo, proč?"
"Kdybycvh vám to řekl… . Kde mám věci?"
"V koupelně na pračce"
"A kde je pra… eee…koupelna?"
Sasuke jenom ukázal směr a Naruto se tam rychle vydal.
Za chvíli před nima Naruto stál znovu v celé své kráse oné kombinézy.
"Jak dlouho jsem zde?"
"2 týdny."odpověděl jak Itachi tak i Sasuke.
Naruto se na oba znovu zkoumavě podíval a potom si všimnul svého mobilua ostatních věcí.
Zašel si pro ně a vzal si je.
" Jsem vám moc vděčný, že jste mi pomohli, ale už musím jít. Jsem tu už moc dlouho a musím si zařídit ještě spoustu věcí."
"Ale ještě nemůžeš ještě nejsi zdravý"konstatoval rychle Itachi.
"Jsem zdravý jako rybka! A i kdybych skutečně nebyl, tak nemůžu dovolit aby pohřbyli mé jméno ještě ho budu potřebovat"
"A nepotřebuješ někam hodit?"zeptal se Itachi.
"A hodil by si mě někam?"
"Jasně"
"Tak jo. Dík, potřebuju do jednoho hotelu na kraji města."
"Už letím."
*
"Tak jo děkuji ti, že jsi mě svezl Itachi, rád jsem tě poznal"
Natáhl k němu s úsměvem na rtech ruku. Itachi ji chytil, ale nepustil.
"Potřebuješ ještě něco?"optal se celkem nejistě Naruto.
"Víš o tom, že vypadáš jako anděl?"
Naruto zrudnul a Itachi se tomu jen zasmál, přitáhl si ho k sobě a políbil. Naruto se nezmohl na sebemenší odpor a polibku okamžitě propadl v plném proudu.
Začali se vášnivě líbat a nemohli se od sebe odtrhnou. Ani jeden nevnímali okolí a chudák Sasuke měl co dělat, aby se na ně nedíval, protože jim svým smíchem nechtěl kazit tu nádhernou chvilku.
Najednou jakoby se Naruto vzpamatoval se od Itachiho odtrhnul.
"Promiň, ale tohle by nešlo. Věř mi já jsem tulák, ale ty ne.Ty máš za úkol mě chytit a zabít a já mám za úkol se vám vyhýbat tak dlouho jak to jen půjde, než nastane můj čas"
"Naruto…hm..U-zu-ma-ki?"zeptal se Itachi vyděšeně. A Naruto kývnul. V té chvíli se rozplynul a zbyl po něm jen obláček kouře.
Sasuke vyletěl z auta jako torpédo a překvapeně zaječel.
"Uzumaki?!"
Itachi jen přikývnul a zkroušeně si sednul za volant.
O rok později
"Naruto?"
"Ano? Jirayo?"
"Pojď už musíme na tu schůzku s těma..... já už nevím jak se jmenují...Chjo ta moje skleróza."
"To možná, ale na baby máš paměť pořád dobrou co?"zeptal se Naruto posměšně.
"Jo to jo, představ si, že jsem nedávno poznal jednu moc pěknou s velkýma ..."Rukama naznačil poprsí."Stejně nechápu jak se ti můžou líbyt kluci"
"To já taky ne"zasmál se Naruto.
*
"Co?! Víš kdo to je?"
"Ne proč?"
"To jsou Uchihové!"
"To vadí?"
Zeptal se Jiraya blbě, ale hned si uvědomil co právě řekl za blbost. Plácnul se do čela. Jasně, že to vadí! Vždyť Uchihové jsou klan zabijáků démonů a Naruto v sobě jednoho má a oni nebudou brát zřetel na to, jestli jsme ho naučili ho ovládat, což jsme ho to skutečně naučili.
"No , ale musíme tam stejně"
"Ach jo ty seš dědek!"
"Neříkej mi tak .Kdo se o tebe postaral v nouzi nejvyšší?"
Naruto se otočil na osobu po jeho druhém boku.
"Iruka"
Iruka se jenom zasmál a otcovsky pohladil Naruta po vlasech.
Naruto se jenom usmál ještě víc a vydal se se společně s Jirajou i Irukou na jistou psychyckou a pravděpodobně i fyzickou smrt.
"Dobrý den Já jsem..."
"Ero sanin!"
Vyprskla postava za ním a on jen zrudl vsteky a pokračoval.
"Jiráya a tohle je Iruka. Máme tu s vámi domluvenou schůzku."
"A já jsem jako vosk?Že, mě ani nepředstavíš?"ozval se hyperaktivista za jeho zády.
"Ale vy se přece znáte, ne?"odpověděl na to Ero-sanin.
"No jo, otravo"
"N-Naruto?"zeptal se Itachi se slzami na krajíčku.
Naruto ,ale nijak neodpověděl a jen si sednul na své místo vedle Jirayi a Itachiho.
*
"No vidíš jak jsme se krásně domluvili a ani to nebolelo. Ten dům nám prodali a my se máme kde ukrýt"
"Jo až na to, že jsme se tam měli ukrýt před nimi a oni vědí kde to je!"
Jiráya zrudl vzteky a hystericky zaječel...
"Proč si mi to neřekl dřív!"
"Doufal jsem , že tě to napadne"odpověděl suše Naruto a hodil pohledem po Itachim, který ho celou tu dobu sleduje.
"A navíc si mě za celou tu dobu nenechal jednou jedinkrát promluvil a je snad jasné, že když se před někým schováváš tak místo úkrytu nekupuješ zrovna od nich blbe!"vypěnil Naruto.
"To blbe!Si odskáčeš!Mluvíš se straším to nevíš?!"
"To se nedá přehlédnout"odpověděl drze a Itachi se začal hlasitě smát.
Naruto na něm zůstal pohledem a okouzleně poslouchal jeho smích.
"Tak mi už půjdem!"řekl Iruka mile a všichni se zvedli.
"Nachledanou"řekl slušně Iruka.
Naruto jen mezi zuby utrousil kousavou poznámku a vyprskl.
"Čau!"
A Jiraya? Ten se jen uraženě ušklíbl a napruženě odešel.
*
"Ááá!!!"zaječel Naruto když ho někdo vtáhnul do postraní uličky a přisál se mu na rty.
"Šššš"zašeptal.
"Itachi!!!Co blbneš!!!"
"Promiň Naruto, ale jinak to nešlo. Ty se mi vyhýbáš a já zjistil, že tě miluju čím dál tím víc"
"A co já s tí...’’zadrhl se Naruto nad Itachiho poslední větou.
Mi-mil-miluješ?"
"Jo"odpověděl suše Itachi a znovu ho začal líbat. Při tom ho začal ošahávat po celém těle a náruživě Naruta hladit po rozkroku aspoň dokud mu nezasténal do úst.
"Taky tě... .Ne to nejde ty mě máš zabít!"
"Nezvládl bych to můžeme spolu utéct a milovat se třeba do skonání světa"
"A- a co tvůj bratr?"
"Ten má teď jiné starosti a navíc si vzal jednu moc pěknou růžovovlásku Sakura se jmenuje a je to pěkná kráva, ale Sasuke ji má svým spůsobem rád a, když se jednou ožral tak ji udělal dítě tak teď stejně nemá na výběr"
"Itachi?"promluvil Naruto po hodně dlouhé chvíli ticha a zkoumání těla a očí toho druhého.
"Hmm?"
"Taky tě miluju"
Konec
Komentáře
Přehled komentářů
V textu je napsáno sasunaru ale je to itanaru. Prosím opravte chybu :P
chyba
(.-., 23. 9. 2014 21:57)V textu je napsáno sasunaru ale je to itanaru. Prosím opravte chybu :P
O_o
(Aki Mitsuko, 28. 10. 2011 22:25)Promiň, ale tohle není SasuNaru .. takle mě oklamat ... navíc to .. upřímě .. nestálo za nic ... promiň, ale to je můj názor .. a co to proboha bylo s tím Itachim?! Jednou jsi ho psala jako Itachi a podruhý jako ItaČi :D ..
LOOL
(kikinka, 26. 12. 2009 19:08)LOL těším se na pár SASUNARU a pak se dozvím, že Sasuke udělal SAKUŘE dětsko!!!! béééé XD ale krásná povídka XD
Ain
(aniiiima.blog.cz, 11. 9. 2009 22:29)
pěkný,ale jak máš nad perexem ten pár:tak tam míš sasu/naru místo ita/naru...:)
Ale neva...:)
húúúúúú
(Gaara z púšte, 13. 6. 2009 0:48)hahaaaa som prvý čo napísal komentár :-D ,no tak to bolo super napísané a hlavne ten koniec ako spravil Sasuke dieťa Sakure a musí si ju vziať za ženu :-D ,to ma dostalo najviac :-D ,len tak dalej bolo to pekne napísané :-D
chyba
(.-., 23. 9. 2014 21:58)