Uvěznění 2
Tobi se vpíjel do Itachiho černých,pronikavých očí,které byly neuvěřitelně blízko.Ani jednou nemrkly,jen se celou dobu dívaly na Tobiho.Ten se v nich bohužel začal úplně ztrácet.Pod tím Itachiiho neústupným pohledem značně znejistěl a znervózněl.Tu tíhu TĚCH JEHO očí už dál nesnesl a aniž by věděl proč,pustil svého spoluvěznitele a otočil se zády k němu.Co kdyby na něm Itachi poznal jeho rozpaky?
Uchiha už vůbec ničemu nerozuměl.
Kam se poděl ten starý,vymaštěný Tobi?Kam zmizela jeho dětinská povaha,skřehotavý hlas a instinktivní pud,který byl vždycky jádrem všech jeho problémů.On mi vyhrožoval?On?Tobi?To se mu vůbec nepodobá.Že by tu svou naivitu jen hrál?
Itachiho to zajímalo čím dál víc.Ale jedno bylo jisté-tahle změna-z dětinského Tobiho na drsného muže ho mile překvapila.
,,Haló!!!!!Hééj!!Je tam někdo?Pusťte mě odsud!´´křičel zamaskovaný ninja,bouchal na dveře,snažil se je vyrazit-bohužel marně. Nejen panika,která v něm narůstala z důvodu malé místnosti v něm probouzela nepopsatelné pocity.Pocity strachu a úzkosti.Mladý Uchiha v něm probouzel mnohem děsivější city.City,které dávno zavrhl a snažil se jim vyhýbat.Nebyl to strach,nejistota,samota,úzkost či jiné, pro každého člověka strašné věci.Naopak.Byly to hřejivé pocity plné něhy,touhy,chtíče,a dalších věcí,které ho tížili na srdci.A tohohle se právě mladík v masce bál.A proto se snažil dostat za každou cenu pryč.Pryč z Itachiho dohledu,přítomnosti,pohledu,blízkosti,….
,,Přestaň!Nikdo tady není.V celém úkrytu jsme zůstali jen my dva,tak toho laskavě nech!Nikdo tě neuslyší.Musíme holt počkat,dokud se Hidan nevrátí z mise.´´pronesl Uchiha s klidným tónem v hlase.Ruce si založil na prsou a pohodlně se posadil na židli.Vypadal úplně klidně.Jakoby mu ani jeho vězení .
Tobi se zklidnil.Zaskočil ho Itachiho klidný tón.Jenže,fakt,že tu bude uvězněn celé dva dny s tím Uchihovským pokušením,ho donutila se nevzdat.
,,To jako budeme celí ty dva dny sedět na zadku a čekat na Hidana?Promiň ale to se mi fakt nechce.Zvlášť ne s tebou.,´´zamumlal ještě,načež se znovu zabral do násilného otevírání dveří.Černovlasého mladíka,jeho chování,mužný hlas a odpovědí překvapovaly čím dál víc.
,,A co chceš jako dělat?Chakru ani jeden z nás nemáme a tyhle dveře se zevnitř otevřít nedají,´´konstatoval a po očku sledoval,další a další zarážející Tobiho reakce.
,,Však já se odsud nějak dostanu,´´zašeptal,odstoupil asi tak pět kroků od dveří a hned na to se proti nim rozběhl.Chtěl dveře rozrazit.V jednu chvíli to vypadalo jako dobrý plán,ale ,když Tobiho rameno přistálo tvrdě na dveřích a s nimi to vůbec nic neudělalo,Tobi se bolestí svalil na zem.
,,Vidíš co děláš?Já ti to říkal,´´vysmíval se mu černovlasý do obličeje.S vítězným pohledem a úšklebkem na něj hleděl.
,,Sakra,´´zaklel maskovaný s rukou položenou na rameni.Jelikož ho to dost bolelo,další takové pokusy už raději nezkoušel.Sedl si na zem do tureckého sedu,ruku měl stále ne bolavém rameni a díval se před sebe,někam do zdi.Ignoroval Uchihu a jeho posměšné úšklebky.
,,Nebejt tebe,tak tu teď netrčím.Tos musel ty dveře zavírat?´´zamumlal nakvašeně.
,,Tak hele,nebejt mě tak už seš rozemletej na prach.Nemáš dělat jutsu,který nezvládneš.´´odpověděl druhý.
,,Kdybys mi nedal pěstí do břicha,tak bych to jutsu v pohodě zvládl,´´namítal zamaskovaný a propaloval Itachiho šlebící se obličej pohledem.Kdyby se mohlo pouhým pohledem vraždit,Sasuke bysi nemusel dělat škodu s cestou ke svému staršímu bratrovi.
,,Kdybys to svoje jutsu nedělal tady a nešklebil se přitom,jak idiot,nemusel bych tě zmlátit,´´vyjekl na to Uchiha a věnoval druhému ninjovi,vražedný,naštvaný úšklebek.Tobi se už nadechoval k odpovědi,ale nakonec ji spolknul.Uvědomil si,že má pravdu.Už zase…..Poníženě tedy něco zamumlal a zase se začal zabývat svou poškozenou maskou.
…………………………..
,,Vidíš, cos udělal?´´vyjekl po chvíli.
,,Mě je to úplně ukradený.Tak si ji sundej ne?´´pohlédl zkoumavě na Tobiho a čekal na jeho reakci.Ten se nad tímhle návrhem na chvíli zarazil.Potom ale tenhle pitomí návrh zavrhl.Nebude tady ukazovat svoji tvář.Nemá k tomu jediný důvod.
,,Jo,to tak,´´zamumlal,zvedl se ze země a posadil se na druhý konec místnosti,daleko od Uchihy.Sedl si znovu zády k němu.
…………………………..
Po chvíli,když jedno z Itachiho očí jen tak ´´náhodou´´ pohlédlo na druhý konec místnosti,Itachi zahlédl Tobiho a v jeho rukou svoji masku.Sundal si ji,ale jelikož seděl zády k černovlasému ,ten si jen mohl představovat jak vypadá.
,,Kruci!´´zaječel z ničehonic až z toho Itachi polekaně nadskočil.Jeho maska se totiž pod jeho ´´kutilským uměním´´rozpadla na několik kousíčků.Neodvratitelný fakt,že je maska nepouživatelná,Tobiho řádně naštval a Itachimu vykouzlil na tváři,škodolibý úsměv,doslova naznačující větu-,,dobře ti tak´´
Tobi se vztekal,klel,nadával a dělal další podobné grimasy.Nakonec se přece jen uklidnil,jelikož si uvědomil,že tímhle nic nevyřeší a navíc dopřává Itachimu dobrou zábavu.Znovu si sedl rezignovaně do tureckého sedu,nevšímajíc si pohledů svého spolubydlícího.
Nastalo hrobové ticho.Tři minuty se zdáli jako hodiny a oba dva vězni se začali značně nudit.Ticho bylo tíživé a plné napětí.
,,Proč to děláš?´´přerušil nakonec tu tichou atmosféru černovlasý ninja,sedící pohodlně na velké palandě,spoře převlečené šedívým prostěradlem,která sloužila vězňům jako postel.
,,Co?...proč co?´´zpozorněl Tobi.Stále se však na něj neotočil a Itachi tak stále neznal jeho pravou tvář.
,,Proč ze sebe před ostatními děláš idiota?Proč to děláš a přetvařuješ se?´´ptal se dál černovlasý.
Tobi se trochu ošil.Tuhle otázku nečekal.Vlastně ani nevěděl a ani neznal odpověď na ni.Rychle přemýšlel,jak na ni odpovědět.
,,A ty?Proč se přetvařuješ?Proč ze sebe před ostatními děláš tvrďáka a nelítostného vraha?´´odpověděl nakonec,dost nahlas,jelikož byl na svou odpověď,nebo spíš otázku hrdý.Vybruslil z té otázky,na kterou neznal odpověď jako nic a ještě k tomu Uchihu úplně vykolejil.
Takovouhle odpověď on vůbec nečekal a ani jí nechápal-Nechápal kam tím Tobi míří,rozhodl se tedy otázku ignorovat.
,,Proč nosíš tu masku?Co skrýváš?Proč se neotočíš?Hm?´´ptal se.Už mu začala docházet trpělivost.
Zamaskovaný teda teď vlastně nezamaskovaný se usmál,jako by to bylo bůhví jak vtipné.V hlavě si znovu utvořil slova k další odpovědí-otázce,kterou by mohl Itachiho opět překvapit.
,,A proč ty se pořád mračíš?Máš na sobě ten svůj lhostejný výraz Uchihů.Svůj klan teda vážně nezapřeš.Proč se někdy neusměješ?´´
Itachi se zamračil.Nevěděl jestli si z něj dělá Tobi,s těmito odpověďmi srandu nebo to myslí vážně.
,,Nemám důvod se smát.´´odpověděl chladně.Hned na to se dočkal stejně tak chladné odpovědi.
,,A já nemám důvod se otáčet,´´
Tobi si v duchu pochvaloval,jak si s tím nafoukaným ninjou s černýma očima výborně poradil.
Uchihovy začalo cukat v obočí.Tobi ho vždycky dokázal vytočit ,a stejně tomu bylo i teď.
,,Kdo vůbec jsi?Proč skrýváš svoji tvář?´´vyzvídal dál a rozhodl se klidnit a hlavně svůj výslech nevzdat.
Tobi okamžitě věděl jak odpovědět.Itachiho už měl dávno přečteného.Věděl,že není takový jakým se dělá.Že není tak chladný a zlí.A teď toho výborně využíval.
,,A kdo jsi ty?Proč se skrýváš za tím svým výrazem nepřístupnosti.Proč ten ´´vrah Itachi´´ skrývá svou pravou povahu?´´
Každou takovouhle odpovědí mu stupalo ego a sebevědomí .Úplně tím,vždy tak klidného Itachiho Uchihu,vykolejil a taky naštval.Ten Chtěl vyrazit s pěstí za Tobim a uštědřit mu tak monokla na obličeji.Zabil by tak dvě mouchy jednou ranou.Vylil bysi tak svůj vztek a navíc by se ještě podíval,jak ten tajemný člen Akatsuki vypadá.Nakonec se ale přece jen ovládl.Zhluboka se nadechl,napočítal do deseti a uklidnil se.Zahnal svůj vztek a emoce.Ostatně jako vždycky…..
,,Jak chceš.Ať seš kdo seš je mi to stejně ukradený a si piš,že já na to přijdu.Docela se začínám bát,že jsi vážně takovej natvrdlej idiot,jakým se děláš.´´pronesl s klidným tónem v hlase,což Tobiho dost překvapilo.Čekal vše.Pěsti,kopance,nadávky….ale tuhle chladnou a klidností,překypující odpověď ani v nejmenším nečekal.
,,Hmm…..já se zase začínám bát,že se neumíš smát.Nebo ještě hůř.Zapomněl jsi se smát a to by mě vážně mrzelo,´´pronesl zamaskovaný.Pravou ruku položil znovu na své rameno,ve kterém začala znovu pulzovat bolest.
Itachi se nervózně ošil.Tyhle jeho psychologické odpovědi ho doslova vyvedli z míry.Musel si to přiznat-úplně mu vyrazily dech.Nebo,že by to byl ten mladík,co ty slova pronesl?
,,Co je ti vůbec do toho?A laskavě přestaň odpovídat na otázky otázkou,´´Rozhodl se Tobiho ignorovat,a dál si ho nevšímat.Pokus o navodění konverzace se už žádný neuskutečnil.
,,Nic,´´zamumlal mladík s bolavým ramenem.
Já jen,že ta tvoje andělská tvářička by byla s úsměvem ještě krásnější než je teď.Pokud je to ovšem vůbec možné
Pomyslel si,a jeho myšlenky se začaly točit okolo nesmírně přitažlivého ninji,který seděl na posteli,měl zavřené oči a jak se zdálo o něčem přemýšlel.
Tobiho úvaha byla správná.Itachi přemýšlel.Snažil se přijít na to,jak se z tohohle hnusnýho vězění,které s ním dělalo divné věci,dostat.Ať však,přemýšlel jak chtěl,jeho nápady skončily všechny stejně.Bude muset počkat.Nic víc se tu dělat nedá.
Jeho oči a taky myšlenky,každou chvíli zabloudily k tomu roztomilému mladíkovi.Sice mu Tobi vždy lezl na nervi a jeho přihlouplé chování mu pilo krev,ale vždycky ho bavilo se s ním hádat(jasně,vždyť vždycky to skončilo Tobiho porážkou)Zvlášť,když poznal Tobiho pravou povahu a osobnost.
……………………………….
Čas utíkal pomaleji a pomaleji.Dvě hodiny uběhly a ani jeden z nich nepromluvil.Oba dva byli ponořeni do hlouby svých vlastních myšlenek.Bůhví o čem tak dlouho přemýšleli,ale nakonec je oba dva vytrhlo Tobiho rameno,které se zase začalo ozývat a připomínat,že s ním není něco v pořádku.Ostrá bolest,ozývající se z každého nepatrného pohybu,donutila Tobiho bolestně a hlasitě zasténat.Itachi líně a nezaujatě otevřel pravé oko a spočinul ho na bolestí zkřiveném mladíkovi,držíc se za pravé rameno.
,,Co ti je?´´zeptal se,když se víčko jeho pravého oka nadzvedlo.
,,Nic…je mi naprosto skvěle,´´odpověděl mu ironicky ninja a dál se snažil potlačit tu ostrou bolest,která se zdála čím dál větší.Nebylo se čemu divit.Tobi tomu svoji rukou,která se hrubě a silně tlačila na poškozené rameno,moc nepomáhal.Naopak- tu bolest ještě víc rozbouřil.
Itachi se zvedl z postele.Nehodlal se dál dívat na v křečích se svíjejícího spoluvězně.Nebyl to moc pěkný pohled.
,,Podívám se ti na to,´´řekl.Tobi ho ale ihned zastavil.
,,Ne,zůstaň kde jsi.Už je mi líp,´´procedil mezi zuby a taky skrz neústupnou křeč.Snažil se vypadat v pohodě,bez žádných náznaků bolesti.To se mu však ale nedařilo.Potvrdil to i jeho další sten,který se mu nepodařilo zadržet.
,,Sakra,´´zaklel se zkřiveným obličejem.Snažil se najít polohu.ve které by rameno bolelo co nejmíň.Když zrovna zkoušel sedět s čelem opřeným o zeď,Itachi,který ho až doteď sledoval se ozval.
,,Přestaň!Myslíš,že jsem slepej nebo co?Ošetřím ti to a nechci nic slyšet,´´pronesl rázně a pokračoval ve své nedokončené cestě za Tobim,svíjejícím se v křečích a bolesti na zemi.Ten už neměl sílu ani na to odmlouvání.Bylo mu jedno,že ho Itachi uvidí.Hlavně,že se zbaví té smrtící bolesti.Stejně,jak minuta po minutě ubíhala,od jejich problémem s jutsu velkého víru uběhlo několik hodin a v místnosti se začínalo snášet šero.Itachi stejně asi nic z Tobiho tváře v té husté tmě neuvidí.
Uchiha konečně dorazil k Tobimu a sklonil se nad ním.I když byla ve sklepě tma,Itachi mohl koutkem oka zpozorovat,jak se chudák Tobi klepe.A z faktu,že je v místnosti teplo jako v sauně,usoudil,že se klepe bolestí.Začalo mu ho být líto.
Kleknul si na kolena naproti němu.Pomaličku aby mu neuškodil ještě víc,mu sundával plášť.Jelikož seděl Tobi na zemi,opřený o stěnu,nohy pokrčené a hlavu schovanou mezi kolenama,šlo to docela rychle a lehce.Když už byl s procesem sundávání konečně u konce,odhalila se mu Tobiho dobře stavěná postava.Udělaná ramena,byli díky černému tílku-co měl na sobě -dobře vidět.Dokonce i přes velkou tmu v místnosti.
Hned na to se se pravého,trochu namodralého ramena(ale to on nemohl vidět)jemně dotknul.Tobi se rázem zachvěl a trochu polekal.Ne,že by ho to bolelo,ale Itachiho dotek byl příjemný,chladivý a jemný.V duchu zaúpěl a nadával na své reakce.Zavřel pevně oči a snažil se zůstat v klidu.
Uchiha se mezitím odhodlal k dalšímu doteku.Nebyl si jistý tím co dělá.Nebyl si jistý,jestli to Tobiho zachvění před chvílí bylo proto,že ho to bolelo.Nebyl si jistý důvodem proč to dělá.Kdyby se v takovéto situaci ocitl Kisame,nechal by ho svíjet se v křečích.Tak proč to teď dělá a pro něj?Pro tohohle roztomilého mladíka.Vždyť ani newí jak vypadá. Rychle zahnal pochybnosti a dál se věnoval zranění.Svými jemnými doteky se snažil přijít na to v čem spočívá a jaké bude mít následky.
Itachi byl překvapivě jemný a jeho doteky tak příjemné.Tobiho to vůbec nebolelo.Naopak.Užíval si každý pohyb Itachiho jemných prstů,bloudicích po jeho kůži.Po celém těle se mu rozléval divný pocit.Bylo to opravdu zvláštní.Ozývalo se to z podbřišku a pulzovalo všude po těle.Nebylo to nepříjemné.Dalo by se říct,že to bylo krásné a Tobi měl nutkání povalit Itachiho na zem a vrhnout se na jeho krásné tělo a rty.Jeho mysl ho však ještě stále držela pod kontrolou a Tobimu tak nezbývalo nic jiného než sedět,užívat si tohohle mála,mít zavřené oči a doufat,že ho jeho tělo nezradí.
,,Máš to namožený a to docela hodně,´´pronesl Uchiha ke skrčenému ninjovi.Díval se na jeho hlavu a černé vlasy.To bylo jediné co v té tmě dokázal rozeznat.Jeho ruce byly stále položeny na bolavém rameni a ne a ne se odlepit.Tobi si toho samozřejmě všimnul a nervozita a panika v něm začala narůstat.
,,A co s tím?´´zeptal se nakonec přiškrceně,když ticho mezi nimi neubývalo na velikosti a délce.
Itachi konečně zvedl ruce od Tobiho jemné kůže,která doslova hořela,až to vypadalo,že má Tobi horečku.Kéž by měl.Tobi hořel,ale touhou po něm.
,,Budu ti to muset obvázat.A nechci slyšet žádné námitky,´´poručil,když se Tobi nadechoval k odporování.
,,Jestli to takhle necháš ještě chvíli,může se ti to zanítit a špatně srůst.´´dodal ještě a v kapse svého pláště nahmatal fáč,který si šetřil pro takovéto případy.Ještě před tím než ho Pein nechal samotného s Tobim,dal mu pro jistotu tyto lékařské potřeby.Věděl,že budou potřeba.Nebyl den,kdyby Tobi lékařskou pomoc nepotřeboval a Itachi v duchu děkoval Peinovi,že si toho byl vědom.
,,Budeš se muset svlíknout,´´řekl s klidným tónem.V duchu se však snažil zakrýt své rozpaky.
Tobi prudce otevřel oči,ale hlavu stále nechával sklopenou.
,,Cože?´´zeptal se nevěřícně.Vůbec se mu Itachiho plán nelíbil a nezamlouval.
,,Budeš se muset svlíknout,´´zopakoval mu černovlasý,zabraný do rozděláváni,do roličky zamotaného obvazu.
,,Já slyším dobře!!!Ale to přece….mě už je dobře,´´snažil se z toho vykroutit.Věděl ale,že tyhle jeho nepřesvědčivé pokusy mu druhý ninja neuvěří a on se tak bude muset svléknout.
,,Přestaň dělat drahoty.Já tě přece neukousnu.Potřebuješ to obvázat,jinak se tu budeš svíjet v křečích pěkně dlouho,´´řekl Itachi,když skončil s rozděláváním.Pohlédl na skrčeného Tobiho,který se stále ještě neměl ke sundávání svého svršku.Seděl tam nehybně ,hlavu pořád mezi kolenama a skoro to vypadalo,že usnul.Itachimu i takhle připadal roztomilí.Na tváři se mu rozlil lehký úsměv.Rozhodl se totiž odkrýt ty tajnosti o jeho tváři.
,,No tak.Nemusíš se mě bát,´´zašeptal a svou ruku pomalu vyhledal Tobiho bradu.Tobi- šokovaný šeptem a Itachiho rukou na své bradě,nevěděl co dělat.Nemohl se hýbat.Jen čekal na jeho další reakci.Věděl co bude následovat,ale nebránil tomu.Najednou neviděl žádný důvod,proč by nemohl vidět jeho tvář.Stejně skrz tu tmu nic neuvidí.
Když Itachi poznal,že se mladík nebrání,pomalu začal zvedat Tobiho hlavu.Jemně a pomaličku.
Komentáře
Přehled komentářů
no som zvedavy ako bude vyzerat ta jeho tvar :-D
uááá
(Kira, 2. 5. 2009 20:25)to si děláš srandu?? takhle to utnout??? *rve si vlasy* už se těším na pokráčko ^^^
kiss, kiss, kiss
(Mono-chan +tvé SB+, 2. 5. 2009 12:36)+vůbec ji nenapadá nic úchylnýho+ Už se moc těšim na další díl.
arigatoo
(Riuu, 2. 5. 2009 0:04)Díky:DJá jsem taky zvědavá jak to bude dál:DJo a co se týče těch dalších kapitol-budu se snažit.Už teď se snažím přidávat vám sem aslespoň jednu povídku denně.Tak uvidim.Rozhodně je teď na řadě přidat sem Druhý díl Kriminálního případu a podzimní rozchod.Každopádně budu dělat vše co je v mých silách:DA ještě jednou vám děkuju za chválu týhle povídky.Dala jsem si na tom záležet,jelikož jsem to psala sama(Jachiru mě opustila:(
www.may-darrell.wgz.cz
(May Darrellová, 1. 5. 2009 23:49)
Ahojky Riuu,
kapitolka byla senzační. Jsem zvědavá, jak to bude dál ;-) Doufám, že kapitolka bude co nejdřív ;-)
O_O sakra!!!!
(Gaara z púšte, 28. 5. 2009 15:42)