Šedivá,až k pláči smutná oblaka se vznášela nad jedním z největších měst světa-nad Tokiem.Pomaličku,ale jistě se k sobě nebezpečně přibližovala,a každému bylo nad míru jasné,že se co nevidět srazí..........

Gigantická skupina Japonských občanů,oblečených do různých kváder,obleků,uniforem a dalšího společenského oblečení jde s velkým nasazením po jedné z hlavních ulic Tokia.Všichni přítomní jsou na sebe namačkaní a z pohledu letadla vypadají jako černá pohybující se skvrna.

Každý z nich někam pospíchá,naráží do sebe a jsou na sebe těsně namáčklí.Jak se ale zdá,jsou na tento přístup zvyklí a vůbec jim to nevadí.Síla zvyku je holt veliká....

Podle pozdní,večerní hodiny se dá snadno určit,že odchází z práce,škol,univerzit do svých domovů.A podle rychlosti jejich tempa se chtějí nejspíše vyhnout přicházející bouři a lijáku,která se co nevidět spustí na toto rušné město.

Mladý,pohledný muž je také jeden z těch stovek lidí,přecházející obří přechod pro chodce.Jeho krémově bílý plášť není jediné co vyčnívá z toho davu lidí oblečených do tmavých barev.On jediný nikam nepospíchá,což je na Japonce velice nezvyklé.Jde si jen tak,pomalým krokem a tím si také vyslouží několika málo žďuchnutí,strkání,nemluvě o nadávkách vyřčených na jeho osobu za důvodem pomalé,zdržující chůze.Mladík je však ignoruje.Dívá se na nebe,na ptáky,kteří poletují nebezpečně nízko a na černé mraky,nahánějící hrůzu.Jeho červenohnědé vlasy mu vlají okolo hlavy a nebýt čelenky,kterou nosí,byly by naprosto rozcuchané.

,,crrrrrrr.....,´´zvuk mobilu,ozývajíc se z kapsy u kabátu ho vyruší z přemýšlení.Vytáhne svůj mobil značky Nokia a na chvíli se zastaví.Za okamžik je ale zase unášen tím velkým davem pospíchajících lidí.

,,Haló?´´zeptá se,když na mobilu konečně zamáčkně zelené tlačítko.

,,Dobře,už jsem na cestě,´´vysloví do telefonu,který následně zaklapne a strčí jej zpátky do kapsy.Následně se vydá ráznými,rychlými kroky,na místo svého pracoviště.Jeho tempo je úplně jiné,než před chvíli.Pospíchá.Pospíchá na kriminální oddělení Japonské policie,kde již třetím rokem pracuje a odkud mu také před chvíli volali.Vůbec nedbá na prudký liják,který se zničehonic spustil.Jde dál a snaží se přijít na to,proč ten hlas se kterým před chvílí mluvil zněl tak vážně a vylekaně.

,,Á dobrý večer pane Fujiso,ráda vás zase vidím.Tam je ale počasí,že ano?´´vyjekne nadšeně recepční na mladíka,který se zrovna dobelhal celý udýchaný,z toho jak běžel a celý promočený z toho deště do velké budovy-známé taky jako policie Japonska.

Blonďatá,mladá žena se usmívá od ucha k uchu,vyceňuje své zářivě bílé zuby a každému je ihned jasné,jak se jí oči rozzářili,když zahlédla hnědovlasého mladíka.Je štíhlá,středně vysoká,prostě typická japonka a je celkem pohledná.Stojí za recepcí a natáčí si své černé,lesklé vlasy na ukazováček.Upřeně sleduje předmět své touhy,do kterého je zamilovaná.Ano.Slečna Ayaka Misoruchi-recepční a sekretářka v jednom se nešťastně a bezhlavě zamilovala do Orochiho Fujisi a marně se snaží upoutat jeho pozornost.

Ano.Bohužel marně.Její snahy o upoutání mladíkovy pozornosti vždycky neúspěšně selhají.Orochi si jí vůbec nevšímá.Jí a stejně tak i jiných žen,které mu padájí oddaně k nohám.Ženy ho absolutně nazajímají.Jeho práce je pro něj vším.Baví ho a jako příhodná milenka mu bohatě stačí.

Fujisa přijde k recepci a laskavě se na černovlasou ženu usměje.Té se z toho odzbrojujícího úsměvu podlamují kolena.

,,Zdravím.Ano,to počasí je vážně hrozné.Tak co se to tady děje?´´zeptal se.

Ayaka z ničehonic zvážněla.

,,Tak to vážně newim,ale je to určitě něco důležitého.Mám vám vyřídit od pana Kawasabiho,že na vás čeká v zasedací místnosti.´´usmála se a pokývla hlavou.

----Kawasabi Jukito-hlavní komisař a šéf Orochiho

Orochi ji úsměv opětoval a Ayace se znovu podlomila kolena.Jak to říct?Fujisa byl milý,pozorný a tajemný a o jeho přitažlivém šarmu a vzhledu ani nemluvě.

Fujisa si přivolal výtah.Nastoupil do něj a zmáčkl tlačítko pro druhé patro,kde pracoval.

,,Ťuk,Ťuk,´´zaklepal na dvojité,elegantní dveře,které vedly do zasedací místnosti.V této místnosti vedl Orochi s ostatními vyšetřovately své porady,schromažďovaly informace a tak.

Většinou však Fujisa pracoval sám a na nikoho se nespoléhal.Nikomu nevěřil a  vždycky se spoléhal na svůj zdravý rozum a inteligenci.

,,Dále,´´ozval se skrz dveře mužský,hrubý hlas.Fujisa vešel dál.V bíle vymalované místnosti,byl veliký kulatý stůl.Okolo něho bylo postaveno asi patnáct židlí.Na stěnách projektor,počítače a další moderní vyspělá technika.

Okolo stollu sedělo pět mužů.Orochi poznal jen dva z nich.Ti ostatní tři mu vůbec nikoho nepřipomínali.

,,No,konečně.Co vás tak zdrželo?´´přivítal ho nehezky pan Kawasabi,nejhlavnější muž..Měl černé vlasy omelírované přírodní šedivou.Stejně tak jeho hustý knírek,trčící z pod nosu.

,,Co se děje?´´Orochi šel rovnou k věci.Neměl rád,když někdo chodil okolo horké kaše.Zvlášť v práci,která mu byla vším.

Pan Kawasabi,komisař a šéf celého Tokijského Kriminálního oddělení zvážněl.Ztěžka oddychl a začal.

,,Před dvěma hodinami jsme dostali hlášení z města Nagasaki.Tihle pánové,´´ukázal na tři muže sedící po jeho levici,,jsou inspektoři z Nagasaki,´´

,,Ok,tak o co zase jde?Loupež?Únos ministra?´´řekl znuděně a pohodlně se posadil na jednu z černých židlí,obklopující stůl z každé světové strany.

,,Ne.Nejde o nic takového.Jde o,´´z vyřčené věty ho přerušil náhlý zvuk prudce se otevírajících dveří.Do místnosti vešel nějaký člověk.Na sobě měl černou bundu,která byla promočená a černá kapuce mu halila oblečení,takže všichni přítomní udiveně zírali na nečekaného návštěvníka.

,,Oh,promiňte ,že jdu tak pozdě,ale to počasí mě nějak zdrželo,tam je bouřka,že by...,´´z ničehonic se odmlčel když pohlédl na mladého Fujisakiho,který na něj také hleděj.Čelist mu poklesla o několik centimetrů.Nastalo hrobové ticho.Zvlášť když mu jeho kapuce spadla z hlavy a on tak mohl ukázat svou pravou identitu.Fujisa pohlédl na černovlásého muže,a málem přestal dýchat.Poznával ho.To je přece Tsunaka Kurio......

,,Cože?Ty?Co tady chceš?´´prudce vyskočil ze židle a vyjekl nevěřícně na stejně tak vyjeveného Kuria.

,,Já?Co ty tady děláš?´´oplatil mu Tsunaka a očima těkal po místnosti a po ostatních osobách v místnosti.........

,,Co to má znamenat?´´vyjekly oba dva naráz a vrhly vražedný pohled na chudáka pana Kawasabiho,který se jen nervózně usmíval a zkoušel nahodit výraz naprostého neuvěření...........

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.....

KAPITOLA 2.-nový případ,největší rival a ...nový parťák?