Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska si nevybírá - Úvod

27. 9. 2009

…láska je nádherná věc. Jenže i když je to náš smysl života, milovat ještě neznamená radovat se…..

 

Tehdy byl podzim. Tohle roční období opravdu miluji. Všude je tolik chmurných a tmavých barev, prší, den se zkracuje a noc se prodlužuje. Mám to rád, co víc k tomu říct?

Ten den právě pršelo. Obloha hrála všemi posmutnými barvami, hlavně šedivou, a kapky deště se z ní snášeli už od brzkého rána. Lidé byli zalezlí a školy byly díky víkendu zavřené. Já byl jeden z těch, kdo si tohle příjemné počasí (aspoň pro mě jím je příjemné) užíval naplno.

Bylo teprve půl čtvrté odpoledne, ale venku se už začalo stmívat. Uvařil jsem si svůj oblíbený bílý čaj a dal si pořádně dlouhou sprchu, ve které jsem strávil asi půl hodiny. Otravné telefonáty od svého nejlepšího kamaráda Jeffa jsem s radostí ignoroval. Určitě by mě zase přemlouval, ať využiju sobotní večer k nějaké pořádné pařbě, které tak rád navštěvuje. To určitě. Jindy bych možná kývnul, ale dnes ne. Neměl jsem náladu na alkohol, holky, které by s vámi hned zalezli do postele a o kterých Jeff ví, že mě ani v nejmenším nezajímají. Já to nechápu. Proč to prostě nedokáže překousnout? Že jsem na kluky? Proč mi pořád vnucuje nějaký zmalovaný slepice? Možná si myslí, že tím se asi něco změní? Každopádně má smůlu. Dnes nikam prostě jít nechci.

Máma byla na univerzitě, kde si dálkově dodělává studium, které díky mě zanedbala. Ono totiž, když čekáte dítě v sedmnácti letech, nemáte na školu vůbec čas. A moje máma nebyla žádná vyjímka. Táta ji opustil, ještě předtím než jsem se narodil. Nikdy jsem ho neviděl. Máma o něm nikdy nemluví a možná že je to tak lepší. Kdyby se teď, po sedmnácti letech zničehonic objevil před naším bytem, asi bych mu flusnul do ksichtu. Parchant.

Když jsem se konečně uráčil vylézt ze sprchy, oblíkl jsem si svoje oblíbený černý jeany a vzal si bílí tričko. Zalezl jsem do pokoje i se šálkem s horkým pitím, kterému se už ani nedalo říkat horké, neboť bylo studené jako psí čumák. Potom jsem si asi půl hodinu žehlil svoje podlouhlé černé vlasy. No, co. Každý na něčem ulítáváme ne? Ofinu jsem si dal jako vždycky přes své pravé oko, ještě trocha černé tužky na oči a už jsem to byl zase já. Sedmnáctiletej floutek, kterej žije sám s mámou  v docela velkým bytě. Mám rád rock a hraní na bass kytaru. Jinak jsem docela vysokej, měřím 185 centimetrů, docela pohublej s vlasy černými jako uhel. Nevím, po kom je mám. Asi po svým otci, protože máma je blondýna s velkým B.

Tak to jsem já………………..a tohle je můj příběh……..

 

Když jsem se konečně odlepil od zrcadla a zkulturňování se, sedl jsem si na postel a jako vždy si vzal do rukou svoji černou kytaru. Díky bohu, že bydlíme ve dvanáctým patře, takže nad námi nikdo nebydlí. Tudíž si nikdo nemůže stěžovat na moje hudební úlety. I když stejně nevím, komu by moje hraní mohlo vadit. Nejsem zas tak špatnej a skládání písniček mě baví. Doufám, že to budoucnu někam s tím hraním dotáhnu.

Zrovna když jsem položil palec na strunu, se ozval dnes již asi po dvacáté, ohlušující tón mého mobilního telefonu.  Ani jsem nemusel číst display, abych poznal, kdo to může být. I když to jsem asi měl, jak jsem později zjistil.

Myslel jsem si, že je to zase ten otravnej Jeff. Když jsem se znovu sám pro sebe zeptal, proč se s tím otravou vůbec bavím, odložil jsem naštvaně hudební nástroj a vzal si do rukou mobila.

,,No co zase chceš?‘‘vyjekl jsem naštvaně. Měl jsem chuť jít Jeffovi nakopat zadek.

,,André? Tady máma,‘‘ozvalo se trochu vyděšeně z telefonu.

,,Mami? To jsi ty?‘‘rychle jsem se začal omlouvat a zároveň taky přemýšlet, proč mi asi volá.

,,Jasně, že jsem to já. Volám ti proto, že dneska asi přijdu dom trochu později…no víš, potkala jsem tady…..no…však ty víš…,‘‘dodala rozpačitě a mě jako na povel všechno docvaklo. Jasně že vím. Máma a ten její pan neznámí do kterého se na první pohled zabouchla. Dokonce si začínám myslet, že na ty nepovinné univerzitní hodiny o víkendech chodí jen kvůli němu. Kvůli svému učiteli. Je z něj prostě celá paf a já začínám mít podezření, že budu mít co nevidět nevlastního otčína. Prý je to její profesor, nebo co.

,,Jasně, jasně chápu. Tak ať tě aspoň doveze v pořádku domů,‘‘poučil jsem jí a ještě jednou ji ujistil, že mě doma může nechat samotného, aniž bych náš byt nepodpálil.

,,Dávej na sebe pozor,‘‘poučil jsem ji ještě jednou, než jsme se rozloučili. Možná jsem trochu moc ochránářskej, ale opatrnosti není nikdy dost. Zvlášť když máte tak mladou mámu jako já a na každým rohu na vás čeká nějakej pedofil, úchyl nebo zloděj.

Ještě chvíli jsem potom hrál ale moje myšlenky se stále točili okolo toho pana tajemného. Jak asi vypadá? Nejspíš to bude nějakej čtyřicátník s pleší na hlavě a s knírem dlouhým jako tejden před výplatou. Jak znám mámu a její potřeštěný vkus, bude asi tak určitě vypadat. Ale co. Když se jí líbí tak ať. Je to její věc a já jí v cestě za štěstím stát nebudu.

Tehdy jsem si myslel, že to tak opravdu bude, ale to jsem se opravdu šeredně zmýlil……….

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pokračování..

(~15T32~, 6. 2. 2014 21:15)

no, takže.. pokračování už asi nebude, co? Podle roku.. asi NE =\ škoda vypadalo to tak nadějně. Jinak upe mega, super, totál nejvíc !!!! =D A to nepřeháním ^^ Arigato za tuto super úżasnou stránku.

pokráááááčko

(hanisek, 24. 9. 2010 16:47)

co to a jako pokračování nebude?? co to je dát sem jenom uvod a pak nic :(:(:(:(:(

Pokračování

(kelina, 9. 8. 2010 23:03)

Super zajímavý, těšim se na pokráčko

:*..

(Katy, 29. 9. 2009 18:26)

Úvod vypadá zajímavě. Jen mám takový pocit, že to půjde v lehce zašedlých šlépějích. Snad se krásně vyspíš a bude to něco milého, nedepresivního...Ale to samozřejmě záleží jen a jen na tobě. Ty jsi autor...a jsem moc ráda že jsi zpět...Člověk si občas potřebuje vydechnouut, utřídit myšlenky. Jak jsem řekla, vážně mě těší že jsi zpátky. Hodně štěstí

*w* *w*

(Gel-chan, 29. 9. 2009 14:04)

Helééé nebude to ehm.. jako že se zabouchne do toho jejího nového objevu ? :D Vypadá to fakt lákavě, jen bych nepřekousla pokud to bude smutný x/ ... no nic těším se na pokráčko :D.

:-))

(Lex-san, 28. 9. 2009 20:56)

Vypadá to velmi zajímavě, jen doufám, že to nebude smutný...

...

(tess, 28. 9. 2009 15:09)

skvělej začátek velmi slibný povídky. už se na to těšim, tušim totiž milostný trojúhelník. tak sem s další kapitolou

...

(Amami, 27. 9. 2009 18:01)

tak toto začína až veľmi dobre... ako by to asi tak mohlo pokračovať??? a k tým nápadom čo navrhujú chalani by som pridala niekde uprostred obývačky... a tam by ich načapala ona...

hmmm

(Ichigo Yuki, 27. 9. 2009 17:42)

ta kuchyňská linka co navrhuje Gaara nezní špatně ale ja radši koupelnu i když je ohrana xD

...

(Ebika, 27. 9. 2009 16:16)

To jakože to??*polkne*
No to je paráda a honem dej sem pokráčko!!!
To se vám povedlo!!!:-D

...

(terkic, 27. 9. 2009 14:27)

tak tohle se mi opravdu ale opravdu zatím líbí a myslím, že to tak bude i nadále, rychle pokračování prosím:)

:-D

(Gaara z púšte, 27. 9. 2009 14:16)

tak Riuu máš za toto u mňa jedno malé ale zároveň bezvýznamné plus :-D...ale na začiatok to nebolo zlé a tiež si myslím že sa chudák do neho zamiluje a potom si to poriadne rozdajú na kuchynskej linke...OMG už som ticho :-D...ale aj tak sa mi to páčilo :-D

xD xD

(Ichigo Yuki, 27. 9. 2009 14:03)

že on se do něho zabouchne ? xD nadherny rachle pokračování prosíííííííííííííííííííím