Guardian Angel
Aki - podzim
Ryuu - drak
‚Ryuu, opravdu nerad ruším, ale…‘ Ozvalo se v telefonu černovlasého mladíka.
„Za deset minut jsem tam, jo?“ Usmál se a položil telefon. Zaklapl sešit, ze kterého se učil na čtvrtletní písemku z chemie, na níž záležela jeho známka v pololetí, a vydal se do garáže, odkud se po chvíli vyřítil na motorce k domu rodiny jeho nejlepšího přítele.
„Tak co se stalo?“ Zeptal se jemně, když vešel do Akiho malého pokojíku. Aki na něho upřel své červené oči.
„Já…mamka, táta…“ Zlomil se mu hlas. Ryuu ho objal a zlehka jím pohupoval.
„Hádali se co?...Nesmíš si to tak brát, v mnoha rodinách je to normální. Podívej, naši už taky nežijou spolu a není to tak hrozný.“ Utěšoval ho.
„No jo…já neučil ses na něco?“ Napadlo Akiho, že on se učit nemusí, neznamená, že fotografickou paměť mají všichni.
„Ne…“ Zalhal klidně Ryuu. Pro něho byl důležitější fialovovlasý mladík než cokoliv jiného.
Věděl, že jeho posláním je ho chránit. Že se narodil jen kvůli tomu. Někteří lidé mají to štěstí a získají zvláštní strážného anděla, Aki to štěstí měl, jenže si toho nikdy nevšiml, a tak Ryuu jen tiše stál v pozadí. Byl rád alespoň za to.
„Ale…“
„Už jsem se naučil všechno.“ Usmál se na něho hřejivě a pročísl prsty Akiho fialové vlásky. „Usměj se, víš co? Zajdeme do aquaparku, zvu tě.“ To na Akiho zapůsobilo, jeho tvář se celá rozzářila a chlapec vyskočil do vzduchu. Ryuu sledoval jeho šťastný úsměv, když se balil a hluboko v duši brečel. Neviditelné slzy stékaly po jeho tvářích. Nedokázal tomu pomoci, z Akiho štěstí byl šťastný i on, ale zároveň uvnitř krvácel.
Když byl malý, nerozuměl tomu, ale teď již chápe. Dokáže pochopit, proč v duši vidí ledový svět, že celá jeho bytost je naplněna JÍM.
„Tak pojď.“ Pobídl ho Aki s úsměvem, když se sbalil. Nasedli tedy na motorku a odjeli do aqua parku, Aki byl natěšený jako malý kluk, nedočkavě se převlékl do plavek a hupsnul na první tobogán, který uviděl. Vesele se smál a cákal na svého o tři roky staršího kamaráda.
Ryuu stále nechápal, že Akimu nepřijde zvláštní, že si devítiletý kluk klidně začal kdysi hrát s šestiletým capartem a vydrželo jim to doteď. Devatináctiletí kluci mívají jiné zájmy než utěšovat puberťáky. Pokrčil rameny a nechal se Akim táhnout na další tobogán, který sjeli ve vláčku. Ryuu nedokázal přimět úsměv, aby slezl z jeho tváře.
Když se dostatečně vymáchali i vyřádili, vydali se zpět domů. Aki nedával pozor na okolí, a kdyby ho Ryuu neodstrčil, skončil by pod větví, která tam již dříve visela ‚na vlásku‘. Zato černovlasého praštila do ramene.
„Ryuu…!“ Vyděsil se Aki a hned kamarádovi ohmatával rameno. Ryuu se nad jeho starostlivostí pousmál, nehodlal mu říct, že ho to málem praštilo do hlavy.
„To nic…“ Protáhnul si rameno a přešel k motorce. „Tak sedej.“ Podal Akimu přilbu a nechal ho posadit se za sebe, než vyjel na silnici.
Vynaložil velké úsilí, aby se soustředil na řízení a ne na Akiho ruce kolem svého pasu.
Přecházel den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Jejich vztah se skoro nezměnil, avšak Aki se stal uzavřenějším a odmítal černovlasému říct, co se děje. I přesto se dál přátelili a Aki se svěřoval se svými rodinnými problémy i vším ostatním, kromě „onoho“ tématu.
„Ryuu…já mám problém.“ Začal Aki, když byli venku v parku, chodívali si tam dělávat domácí úkoly.
„Povídej.“ Odložil Ryuu učebnici.
„Já…asi jsem se zamiloval.“ Zamrkal na něho svýma rudýma očima mladší chlapec. V Ryuuovi hrklo, zamiloval se? Jeho srdce se rozpadlo na tisíce drobných střípků. Přinutil se k úsměvu.
„Tak to je krásné, a kdo je ta šťastná?“ Aki sklopil hlavu.
„No, ono to není ONA…“ Zamumlal.
„Takže jsi na kluky?“ Polkl těžce Ryuu, ale stále udržoval jemný nenucený tón.
„Jo. Jak mu to mám říct?“
„Prostě mu řekni, že ho miluješ, nebo ho polib. Můžeš to zkusit na mě.“ Navrhl Ryuu.
Aki zrudl. Pak velmi pomalu zvedl hlavu.
„Miluju tě.“ Hlesl a přitiskl se na jeho rty ve vylekaném polibku.
„To je hezké, určitě ti neodolá.“ Mrkl na něho Ryuu. Fialovovlasý se však najednou vymrštil na nohy a utekl, aniž by se zajímal o své věci. Jako by věděl, že je Ryuu donese.
Ten k tomu však sbíral odvahu skoro dva dny.
Pak se nakonec sebral a šel je Akimu vrátit.
Zazvonil u dveří, otevřela mu Akiho opilá matka, kterou ignoroval, zrovna se vydal nahoru.
„Aki?“ Vešel opatrně dovnitř a zarazil se, když uviděl Akiho, jak leží ubrečený na posteli.
„Copak se stalo?“ Posadil se vedle něho, ale Aki sebou cukl.
„Nic!“
„Co se děje? Mučí mě, když nevím, co se s tebou děje.“ Ozval se prosebným tónem Ryuu. Aki se na něho otočil.
„Opravdu to chceš vědět?“ Kníkl.
„Jo.“
„Já…miluju tě.“ Políbil ho Aki a pevně se na něho přitiskl. Ryuu ho automaticky objal kolem pasu a polibek prohloubil.
„Taky…tě miluju.“ Zašeptal pak. Aki se na něho šťastně usmál.
Začaly jim nové časy, oběma. Trávili spolu ještě víc času než dřív a naplno si je užívali. Procházeli se spolu parkem ruku v ruce, líbali se na každém druhém kroku a usmívali se na svět.
„Bojím se…“ Začal Aki. Ryuu mu něžně zdvihl bradu a zadíval se mu do očí.
„Čehopak?“ Usmál se.
„Že o tebe přijdu.“ Po Akiho tváři sjela slza. Černovlasý ji jemně slízl jazykem, než jejich rty propojil v polibku.
Přitiskl si Akiho víc na sebe, čímž dal rudookému pocítit své vzrušení.
„Nikdy tě neopustím.“ Vjel mu rukou pod košili a jemně přejížděl po hebké bledé pokožce. ‚Nikdy tě neopustím, protože bez tebe nedokážu žít, protože ty jsi můj život. Tak prosím, neopouštěj ty mě. Udělej si se mnou, co chceš, ale hlavně mě prosím neopouštěj.‘ Ryuu přitiskl svůj obličej na Akiho rameno a chvíli vdechoval jeho sladkou vůni.
Ráno se Aki probudil s tělem staršího chlapce přitisknutým na své vlastní. Otočil se a prohlížel si jeho klidnou tvář a uvědomoval si, že brýle mu stejně nejvíc sluší.
„Byl jsem hloupý, když jsem tě neviděl, anděli.“ Zašeptal tiše a odešel do Ryuuovy koupelny, aby se umyl, než se vydá domů. Nechal na sebe dopadat proudy horké vody, zatímco myšlenky volně plynuly. Když po nějaké době musel vylézt, aby se nerozpustil, spokojeně se usmíval.
„Už jsem myslel, že ses spláchnul do odpadu.“ Usmál se na něho Ryuu, než ho políbil.
„To bych ti neudělal, musím tě přeci dál oblažovat svou otravnou přítomností.“ Zamrkal Aki a začal se oblékat.
„Půjdu s tebou.“ Rozhodl se zelenooký. Po chvíli už oba kráčeli po cestě směrem k Akiho domu. Aki se zasněně usmíval a tulil se k černovlasému mladíkovi. Jak se oba courali, nevnímali tolik okolí. Z poblouznění je probralo až kvílení brzd. Fialovovlasý se otočil a než se nadál, byl odhozen na stranu. Po chvíli se probral a poplašeně se rozhlížel.
„Ryuu!“ Křikl a rozběhl se k tělu svého přítele. Ten na něho upřel své zelené oči.
„Aki, není ti nic?“ Z jeho úst stekl pramínek krve.
„Ryuu…“ Vzlykl Aki. „Zavolejte sanitku!“ Křikl divoce na dav čumilů, kteří se pohotově sešli. Někdo opravdu volal.
„Aki,…je pozdě.“ Vydechl Ryuu. Fialovovlasý divoce zavrtěl hlavou.
„Ne, ne, ne! Ty nesmíš umřít!!!“ Několik slaných kapek dopadlo na tvář černovlasého chlapce.
„Miluju tě…“ Vydechl tiše, než se z jeho zelených očí vypařila jiskra života.
Aki naplno propukl v pláč. Jemně si jeho hlavu položil do klína a hladil ho ve vlasech.
Nevnímal sirénu sanitky ani pokusy záchranářů o znovu oživení Ryuua. Když mu jeho tělo odebrali z dohledu a odvezli ho do márnice, zvedl se a pomalu se vydal do bytu svého milence. Nechával své slzy volně téct, nemělo cenu je potlačovat.
Otevřel dveře a zavřel se v pokoji patřícímu Ryuuovi. Dopadl na jeho postel a objal polštář, do kterého nechal vpíjet své slzy i vzlyky. Vyčerpáním usnul.
Otevřel oči, zamžoural okolo sebe a vstal z postele. Dopotácel se k židli u psacího stolu a svalil se na ni. Jeho pozornost upoutal pomačkaný papír na kraji. Z náhlého popudu ho k sobě přitáhl a narovnal. Očima pročítal jednotlivé řádky básně, či snad písně.
Z jeho očí vytryskly slzy, přitiskl si papír na hrudník.
„Miluju tě, Ryuu. Ale nevím, jak bez tebe dokážu žít. Sám a opuštěný.“ Najednou na tváři pocítil letmý hřejivý dotek.
„Nebo ne úplně opuštěný?“
do povídky bylo použito TOTO video.
Komentáře
Přehled komentářů
je to velmi ale welmi pekne ja nemam slov mas talenr dievca na to ze je to tvoja prva poviedka ale no vravela som ze je to pekne
for Gaara
(Uchiha Mono - tvoje milované (xDDD) SB, 12. 9. 2009 18:19)Uááá, arigato za chválu ^__^
xD xD
(Ichigo S. Yuki, 12. 9. 2009 11:31)ježiši to bylo nadherny a smutny xD držim ti palce
:-D
(Gaara z púšte, 12. 9. 2009 9:54)teda Mono...na to že to bola tvoja prvá originálna poviedka...tak klobúk dole :-D...len som nečakal že Ryuu na konci zomrie :( ale aj tak sa mi tá poviedka páčila :-D...no a čo dodať? asi len že ti držím palce v súťaži :-D
nemam slov
(vejka, 19. 9. 2009 10:57)