Splněné přání

                             Dívka v tmavém koutě sedí. V Očích slzy. V srdci bolest. Tělo poseté jizvami. Duše rozdrásaná na kousky. Mysl obalená temnotou. Ruce třesoucí se strachem. Tváře bělejší jak křída. Vlasy černé jak sama temnota. V hlavě jí z ní jen jedna otázka. Proč zrovna já?



Vždyď já ho milovala. Své srdce i z tělem jsem mu dala a pro něj to bylo málo. On si chtěl jen užívat. Popíjet z kamarády, ale proč teda říkal, že mně miluje. Byla to od něj jen taková malá lež nebo mluvil pravdu. To je teď vlastně jedno. Já už nemám naději na záchranu. Nemám ani proč bych jí chtěla. Všichni mně odvrhli. Rodiče, příbuzní i ti, kteří nosili masku přátelství, jejich zrada mně bolela asi nejvíc, protože jim jsem nejvíc věřila. A teď jsem tady ve starým skladišti a jen pavouci, švábi a krysy jsou mými spolubydlícími. Už se to nedá vydržet. Ta věčná samota. Ten pocit bezmoci a myšlenky na to co bylo a už nikdy nebude.


Můj život byl celkem normální. Měla jsem milující rodiče, hodně přátel, ale jedna událost to všechno změnila. Kvůli jedné osobě jsem to vše zahodila. Kéž bych nebyla zaslepena láskou, kdybych tak věděla, že se ženu do záhuby. Rozum mi říkal, že bych neměla, ale srdce říkalo opak. Ach ano to zrádné srdce, které skoro vždy vyhraje nad rozumem. Jak jsem jen mohla být tak hloupá.


On je teď se svou novou přítelkyní a já jsem zde sama. Ničí mně to mám strach, že už mně nikdy nikdo nebude mít rád. Chci je zpátky svou rodinu a svý přátele. Kéž bych mu nepodlehla. Už nemám nic. Vůbec nic. Jen bolest tu nesmírnou bolest, která se nedá vydržet. To je to jediné co mi zbylo. Jen to jediné.



Já už nechci žít. Já chci zemřít. Dnes se mi to nejspíše splní. Je tu strašná zima. Nejspíš dnes už umrznu. A tím skončí mé utrpení má bolest. Dívka usíná se šťastným úsměvem na tváři.



>>>>>>>druhý den v novinách<<<<<<<


Osmnáctiletá dívka dnes k ránu umrzla ve skladišti. Na její tváři byl šťastný výraz.