Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. Manažer

10. 1. 2010

 

     

Danno stál na místě jako opařený a jeho tělo náhle zkamenělo. Všechna slova se mu náhle vytratila z úst stejně jako jeho vždy tak bystré a racionální myšlení z hlavy. Naproti němu stál Takahiro a jediná věc, na kterou se zmohl bylo dívat se po dlouhé době do těch jeho temných očí. Ten pohled do jeho černých hloubek, mu toho tolik připomělo. Nejen ty zlé vzpomínky na jeho zradu, ale připomělo mu to i ty krásné chvíle, které spolu strávili. Nebylo jich sice moc. Popravdě o sobě nic moc nevěděli, ale o to to bylo lepší. Někdy je nevědět mnohem lepší.

           Nakonec se ale po dlouhé chvíli přeci jen vzpamatoval a zahnal tyhle sentimantální myšlenky ze své mysly. Donutil své ztuhlé tělo zase k poslušnosti a pomalu se rozešel. Nešel ale k Takahirovi, který mu toho chtěl tolik říct a taky vysvětlit. Šel mlčky dál a ignoroval ho. Nevěnoval mu jediný pohled a nevšímal si ho. Nebo se o to spíš snažil i když jeho srdce začalo bušit jako o závod. Protestovalo, ale Danno se zatvrdil. Jeho rány a jizvy, které mu tenhle černovlasý mladík způsobil byly až moc čerstvé na to, aby s ním mohl mluvit tváří v tvář.

       Takahiro věděl, že má Danno na tohle absolutní právo. Víc, než kdokoliv jiný. Chápal jeho chování a věděl, že on je hlavním viníkem toho smutku, který se mu usadil v očích. Jen tak se ale vzdát nechtěl. Ač si to ze začátku nechtěl přiznat, Danno mu přirostl k srdci víc než kdokoliv jiný předtím. A to měl známostí víc než dost. Ani nevěděl čím. Snad se zamiloval do těch jeho jasně žlutých očí, které ho hned napoprvé zaujaly. Litoval jen jednoho. Že mu to došlo tak pozdě.

,,Danno, prosím vyslechni mě,'' snažil se ho zastavit. Bezúspěšně. Za chvíli se díval na Dannova záda, jak mizí za mohutnými kovovými dveřmi bílého domu. Chvíli tam ještě stál a čekal. I když byla pravděpodobnost, že mu Danno odpustí nebo ho alespoň vyslechne malá, on ji přesto chtěl zkusit. Nakonec však to bezcílné čekání vzdal. Povzedchl si, nasedl na svoji Yamahu a rozjel se domů. Do svého nového- starého domova. Cestou přes rušné Tokio přemýšlel. Co si vůbec myslel? Že se tady z ničehonic objeví a Danno se mu vrhne okolo krku? To bylo opravdu nepravděpodobné. Takahiro udělal chybu a teď za ní platil i s úroky. Najednou si ani nebyl jistý, jestli udělal dobře, když opustil svoji bývalou práci v Yokohamě a vrátil se zpátky do rodného hnízda.....

*** 

       Pondělní ráno bylo pro každého člena rodiny Kaeda opravdu živé. Paní Kaeda, Takashiho a Takahirova matka připravovala už od pěti hodin pestrou snídani. Vytáhla se hlavně se svými lososovými plátky zabalené v dlouhozrné rýži se sójou. Snažila se, aby jejich společná rodinná snídaně po dlouhé době byla co nejlepší. Byla opravdu šťastná. Její nejstarší syn se jí vrátil domů a né jenom na týden, jak to měl Takahiro obvykle ve zvyku. Když se v pátek objevil zničehonic doma a řekl jim, že se vrací a stěhuje zpátky do Tokia, nemohla uvěřit svým uším. Dokonce se i rozplakala, i když opravdu pochybovala o tom, že se Takahiro vratil kvůli ní, otci a Takashimu. Muselo v tom být něco víc, nebo možná i někdo jiný. Jenže stejně tak i moc dobře chápala, že už je Takahiro dospělý a jeho osobní život je jen a jen jeho věc.

,,Dobré ráno,'' jako první se ve velké jídelně objevil dlouhovlasý Takashi. Vypadal svěže a bylo na něm vidět, že vstal pravou nohou i když za celou noc nezahmouřil oka. Nikde nad jeho hlavou nebyl vidět žádný bouřkový mrak ani jeho obvyklá zamračená nálada. Jak by taky ne. Když se dozvěděl tu velkou novinku o svém starším bratrovi, který mu vždycky býval tak trochu vzorem, nadšením a radostí málem vyletěl do oblak. Možná, že to byl důvod jeho dnešní nespavosti, i když v hloubi své duše o tom dost silně pochyboval. Nespavost a nechuť k jídlu ho provázela už pátým dnem. Od té doby, co ho jeho noční můra Kai pozval k sobě domů. Neustále nad tím musel přemýšlet. Né že by se jeho postoj k němu nějak změnil. Pořád ho měl za svou doživotní, osudovou noční můru, které se jak se zdá nikdy nezbaví. Jen se na něj teď díval z jiného úhlu pohledu. To vše ještě podtrhla návštěva nového, tajemného spolužáka......každopádně měl Takashi důvod k přemýšlení.

,,No to je dost, že jsi vzhůru brácho,'' pozdravil Takashi s úsměvem svého staršího bratra a s chutí upil ze svého horkého šálku s mátovým čajem. Takahiro se posadil vedle něj a na jeho podzrav mu jen pokýval hlavou. Vypadal ztrápeně, jeho havraní vlasy mu trčely všude okolo hlavy nemluvě o jeho černých kruzích pod očima. Neměl chuť se s někým teď vybavovat a to ani se svým mladším bráškou. Vytratila se mu veškerá dobrá nálada, která mu ještě zbyla.

,,Děje se něco?'' Takashimu to nedalo a ihned taky poznal, že jeho bratra něco trápí. Vypadal opravdu zoufale.

,,Ale ne, jen jsem se moc dobře nevyspal,''odvětil stroze starší z bratrů a dál už se k ničemu nevyjadřoval. Nechtělo se mu mluvit.

Takashi mu naštěstí jeho lež uvěřil a dál se už raději taky na nic neptal. Stejně už byl čas vydat se do školy.

,,Tak já jdu, kluci už na mě určitě čekají,'' šel se do chodby přezout, vzal si okolo ramen svou školní tašku a rodičům a bratrovi stačil ještě zamávat. Než by někdo stačil říct slovo škola, byl pryč. Dneska nějak podezřele rychle.

,,Takahiro, tak mluv, co se děje?'' vzala si paní Kaeda svého nejstaršího syna na paškál. Na rozdíl od Takashiho poznala, že ho něco trápí. Vždyť to byla jeho matka.

,,Ale nic, vážně mami. Nemusíš si dělat starosti,''usmál se přívětivě a snažil se, aby to vypadalo opravdu věrohodně.

,,Dneska si půjdu hledat práci, vlastně už mám něco vyhlídlého,'' raději změnil téma hovoru.

 ...

          Jak si Takashi správně myslel, jeho dva kamrádi už na něj čekali před školou. Yuuta se mračil na celý svět ostatně jako každé pondělí ráno. Víkend uběhl rychleji, než si myslel a bylo zase na čase jít do školy. No řekněte, kdo by se nemračil.

 Společně se pak vydali do útrob budovy, kde se přezuli a vydali se každý do svých tříd. Yuuta a Takashi samozřejmě bok po boku.

 

       Když vešli do hlučné místnosti, všichni jejich spolužáci už tam byli. A Sen, jejich nový spolužák nebyl žádná výjimka. Seděl na svém místě, arogantně se usmíval a okolo něj se mačkala menší skupinka jejich přelétavých spolužaček. Kyoshi samozřejmě nebyla výjimkou. Ale Takashimu to nevadilo. 

,,Kdepak máš manžela?'' zeptal se ho Yuuta pobaveně, když oba dva obsadili svoje místa v zadní lavici. Takashi raději přešel Yuutovu jízlivou poznámku na svého údajného manžela a lhostejně pokrčil rameny. Kai totiž ve třídě nebyl a zdálo se, že ani nečíhá nikde poblíž.

,,Co já vím,'' odvětil dlouhovlasý s nezájmem a snažil se tak i vypadat. Nechtěl si prostě připustit, že ho zajímá, kde se jeho noční můra nachází. Třeba je nemocný, napadlo ho, když se konečně zazvonilo na první hodinu Biologie. Jenže jaké to pro všechny bylo překvapení, když místo plnoštíhlé, brýlaté učitelky tohoto nudného předmětu, do třídy vešel někdo jiný. Byl to hnědovlasý muž, ve středním věku, ve slušivém tmavě modrém obleku a s černým kufříkem v ruce. Postavil se před vyjevenou třídu s ještě vyjevenšími studenty a hluboce se uklonil. Jeho zamračený výraz byl najednou ta tam a vysřídal ho přívětivý, trochu hraný úsměv.

,,Dobrý den,'' pronesl nashlas. Když viděl, že všichni jsou jeho příchodem značně překvapeni a nemají se k nějakému slovu, jal se ho chopit sám. Nebyl nijak zvlášť nadšený z toho, že ho sem Kai poslal, ale nedalo se nic dělat. I když byl jeho manažer a tohle s jeho prací vůbec nesouviselo, Kaiovým modrým očím se prostě nedalo odolat.

,,Mé jméno je Hiro Takana a nebojte se, nebudu vás dlouho zdržovat,''pronesl a začal se hrabat ve svém kufříku. Yuuta se nad touto zprávou zamračil. By rád za všechno a za všechny, kteří by nějak tuhle nudnou hodinu Biologie zdrželi.

,,Jsem tu v zastoupení vašeho spolužáka Kaie Jukia. Přišel jsem ho omluvit. Bohužel se nemohl dostavit protože se připravuje na svůj koncert v Tokiu. Proto mě požádal abych každému z vás dal tohle,''řekl a nakonec vytáhl menší štus bílých papírků z kufříku. Takashimu, kterému v okamžiku došlo kdo tenhle nabručený mladík je, sledoval s pozvednutým obočím, jak se obličeje jeho spolužáků rozzářily.

,,Jsou to lísty na jeho koncert. Takže kdo má zájem, tak ať si jeden vezme,'' pronesl s trochou nechutí v hlase. Vůbec se mu tohle nelíbilo. Jeden volňásek totiž stál úctihodných 100 000 jenů a Kai je teď chtěl rozdat jen tak zadarmo. Ten kluk snad nemá hlavu. Pomyslel si.

                        Kaiovi spolužáci, hlavně teda spolužačky nečekali dlouho. Bez většího ostychu si každá dívka ve třídě vyrazila rychlostí blesku pro jeden papírek, který Hiro svíral pevně v ruce. Div, že toho chudáka neporazili. Ani jedna z nich nechtěla riskovat, že by na ně žádný nezbyl.

     Za chvíli se přidali další. Dokonce i Yuuta si pro jeden šel. Sice Kaiovu hudbu neposlouchal, ale když má možnost se zadarmo pobavit, neváhal ani minutu. Jen Takashi a Sen seděli každý v lavicích a čekali. Takashi o žádný Kaiův koncert nestál a byl pevně rozhodnut tam nejít. Jenže když se nakonec i Sen zvedl aby si jeden volňásek vzal, zaťal pěst až mu z toho zbělaly klouby. Naštvalo ho, že tam Sen půjde taky. Proto nakonec udělal to, co udělal.

Bez přemýšlení totiž vytrhl Yutovi jeho lístek z ruky.

,,Héj, co děláš?'' ptal se Yuuta nechápavě a naštvaně.

,,Nechce se mi zvedat,''pokrčil rameny Takashi a dal tak najevo, že si Yuuta bude muset dojít pro jiný.

,,Myslel jsem, že tam nepůjdeš, když tak Kaie nenávidíš,'' pronesl hnědovlásek, když se vrátil zpátky do lavice i s novým volňáskem. Pohlédl na svého dlouhovlasého kamaráda, který si bílí papírek prohlížel. Nebylo na něm nic zvláštního, jen to, že se Kaivův koncert koná v největší, kongresové hale Tokia. Tam vystupovali ty největší Japonské skupiny a hvězdy. Jaka například The Gazette nebo An Café- Takashiho nejoblíbenější skupiny. Docela ho zarazilo, že tam Kai bude zpívat taky.

,,Stejně nemám v pátek večer co na práci,''odpověděl na Yuutovu otázku a lístek si schoval do kapsy. Nakonec přeci jen byl rád, že tam půjde. Kaie ještě zpívat neslyšel, jen viděl pár záznamů z jeho videoklipů. Vlastně ani nevěděl, co Kai zpívá. Nikdy ho to nezajímalo.

          Yuutovi Takashiho chování připadalo podivné. Nakonec ale nad tím jako vždy jen porkčil rameny a zamračil se, protože do třídy vešla jejich oblíbená učitelka z bílími A4 v ruce. Znamení, že se dneska píše další neočekávaná písemka na kterou se samozřejmě neučil.

 

P.S. pomalu ale jistě se blížíme ke konci povídky.....

Příště: Takahiro si našel práci. Jakou? + další přestávka v kabinetě Yuutova nejoblíbenějšího učitele.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

-----

(noriuke katsa kai sairo, 21. 4. 2010 16:34)

béééééééé!!!!jsem strašně otravná,já vím...když já už jsem na nervy z toho čekání!!!tohle to je nádherná povídka a já už jsem na ní dost závislá...no jo jasně...budu držet hubu a šoupat nohama...třeba se dočkám...nn

-------------

(noriuke sairo, 10. 3. 2010 21:27)

vzdávám to...asi to nemá cenu...promiň už nebudu otravovat...

---------

(noriuke sairo, 9. 3. 2010 22:04)

????????????????????????????????????

......

(noriuke sairo, 6. 3. 2010 15:12)

prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím netrap nás!!!!prosím prosím smutně koukám....prosím

------

(noriuke sairo, 4. 3. 2010 11:59)

prosím nenechávej nás čekat...

...

(repli, 3. 3. 2010 19:08)

Skvělí díl, ale celí cyklus má jednu malou chybičku... a to je doba mezi uvedením jednotlivých dílů! Prosím... to čekání nás zabíjí

---

(noriuke sairo, 27. 2. 2010 14:10)

bude to někdy ještě pokračovat?

jůůůů

(...O.O..., 8. 2. 2010 19:25)

mocky...krásný..fakt se ti to povedlo..O.O...nemůžu se té povídky nabažít pstě cool...jsi v tom fakt dobrá...milunkám tvoe povídecky

chudák Yuuta :-D

(Gaara z púšte, 20. 1. 2010 12:33)

to bolo super :-D...a to ako sa skoro povraždili kvôli tým lístkom tam som nemohol a zabil ma skoro ten koniec :-D...viem si živo predstaviť Yuutovu tvár ked ich profesorka držala tie biele papiere :-D...to sa stávalo aj mne :-D

nádhera

(bacil, 15. 1. 2010 17:30)

umírám zvědavostí na další díl. Doufám, že se z lyžáku vrátíš bez sádry na jakékoliv končetině, hlavně rukou. To by byla katastrofa. Ach jo

prepáč

(akimari, 12. 1. 2010 16:03)

---------♥LOVE♥----------------♥LOVE ------♥LOVE♥LOVE♥------♥LOVE♥LOVE♥ ----♥LOVE♥LOVE♥LO---VE♥LOVE♥LOVE♥ ------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE --------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LO ----------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥ ------------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOV --------------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥L ----------------♥LOVE♥LOVE♥LOVE ------------------♥LOVE♥LOVE♥LO --------------------♥LOVE♥LOVE♥ ----------------------♥LOVE♥LOV ------------------------♥LOVE♥L -------------------------♥LOVE ---------------------------♥LO -------------------------------------------- ------------------♥LOVE♥------------♥LOVE♥LOV -----------♥LOVE♥----♥LOVE♥-----♥LOVE♥---♥LOVE♥ -----------♥LOVE♥-------------------♥LOVE♥-----♥LOVE♥ -------------♥LOVE♥-----------------♥LOVE♥-----♥LOVE♥ -----------------♥LOVE♥-------------♥LOVE♥---♥LOVE♥ --------------------♥LOVE♥----------♥LOVE♥LOVE♥ ---------------------♥LOVE♥---------♥LOVE♥---♥LOVE♥ ------------------------♥LOVE♥------♥LOVE♥-----♥LOVE ---♥LOVE♥----------♥LOVE♥-------♥LOVE♥--------♥LOVE♥ -----♥LOVE--------♥LOVE♥---------♥LOVE♥-------♥LOVE♥ -------♥LOVE-♥LOVE♥--------------♥LOVE♥------♥LOVE♥ ------------♥LOVE♥------------------♥LOVE♥----♥LOVE♥ ----------------------------------------♥LOVE♥LOVE♥ Pošli toto všem svým SB, které máš ráda. Nezapomeň i na mě. Pokud to nepošleš, bude to znamenat, že je nemáš.....zvyčajne takéto reťazáky neposielam, ale raz za no nič nedám :D
v podstate len nechcem uraziť tých čo mi to poslali že to nepošlem...Len mi pripadá trošku blbé, že vás s tým obťažujem....asi to robím naposledy :)


....inak poviedka krásna, musím si rýchlo prečítať predchádzajúce diely....

...

(Ebika, 11. 1. 2010 20:32)

Už se moc těším na pokráčko:-D

................

(SISSI, 10. 1. 2010 18:38)

Krááááááááááááááása!!!!Vážně moc povedená kapitola!Od radosti snad skočím do stropu:D:D Jen tak dál !Mimochodem užij si Lyžák :D:D:D:D

...

(terkic, 10. 1. 2010 15:56)

jéé tak to už se nemůžu dočkat ááá bylo to prostě sugooi:)

.....................

(noriuke sairo, 10. 1. 2010 14:43)

to čekání mě zabije!!!!!

...

(Ichigo Yuki, 10. 1. 2010 13:02)

už se těším xD snad ten lyžak nebude tak dlouhy xD